26. srpna 1992 v brněnské vile Tugendhat došlo k dohodě o rozdělení Československa, ke kterému došlo 1. ledna 1993. Uvádíme vzpomínku jednoho z tehdejších politiků a aktérů dění…

Transformace versus státoprávní otázky po listopadu 1989

Ve svobodných politických poměrech se objevil výrazný emancipační proces na Slovensku, který při hlubším zamyšlení v rámci dlouhodobějšího historického pohledu (zahrnujícího vznik i období tzv. první republiky mezi oběma světovými válkami v minulém století), byl pochopitelný a legitimní. Česká politická reprezentace i veřejnost, která se zřejmě se společným federativním státem více ztotožňovala, byla vývojem na Slovensku poněkud překvapena a reagovala s jistými rozpaky.

Výsledky parlamentních voleb v červnu 1992: dohoda o zániku federace

Po červnových parlamentních volbách v  r. 1992 se Václav Klaus, předseda vítězné pravicové strany ODS, stal předsedou české vlády a nikoliv vlády federální. Jeho partnerem na slovenské straně se stal předseda vítězné strany na Slovensku Vladimír Mečiar, který se stal předsedou slovenské vlády. To byl jasný signál, že vývoj směřuje k zániku federace. Po politických dohodách federální vláda přišla o další kompetence, které se přesunuly na úroveň národních vlád, a jejím hlavním úkolem se stala příprava ústavního řešení zániku federace k 31.12.1993.

Ve světle slovenského emancipačního procesu, který se naplno rozhořel po odstranění mocenského monopolu komunistické strany, česká vláda se stále větším skřípěním zubů souhlasila s přesunem části zdrojů vytvořených v České republice na Slovensko prostřednictvím federálního rozpočtu. V r. 1991 se Václavu Klausovi jako federálnímu ministru financí s jeho velmi silným politickým kapitálem jak v české, tak i slovenské veřejnosti podařilo dojednat s republikovými reprezentacemi potřebný přesun prostředků z rozpočtu české republiky do slovenského rozpočtu. Ve světle vývoje státoprávní otázky v r. 1992 bylo však zřejmé, že opakovat takové řešení při sestavování rozpočtů na r. 1993 by skončilo bez úspěchu a hrozil by chaotický rozpad federálního státu, velmi nákladný pro obě strany a zatěžující dlouhodobě vzájemné vztahy obou republik.  

Oba vůdčí politici měli k sobě jistou vzájemnou důvěru získanou v dřívějších jednáních, (např. právě o klíčových otázkách sestavení transformačního federálního rozpočtu pro r. 1992 na konci r. 1991), což nepochybně byl velmi důležitý fakt usnadňující politicky velmi složitý proces řešení československé státoprávní krize zánikem společného federálního státu.