Důvod byl zřejmý: alespoň částečně napravit křivdy, které na majitelích spáchala vládnoucí nenormalita. Výjimku tvořily doposud církve, protože hodnota jejich majetku, zejména římsko-katolické církve, byla příliš vysoká a naše republika je kvůli historickému vývoji: husitství, rekatolizaci a komunistickému režimu snad nejateističtější zemí v Evropě. To je asi jeden z hlavních důvodů, proč se s navrácením tak dlouho otálelo. Za zabavený majetek získá 16 církví během třiceti let náhradu ve výši 59 miliard korun navýšených o inflaci a stát jim naopak přestane vyplácet příspěvky: dojde tedy konečně k odluce církví od státu.

Připomeňme, že se této vládě podařilo sumu snížit z původně navrhovaných 100 miliard v roce 2002 bezmála na polovinu. Zároveň bude postupně církvím vydán, pokud o něj požádají, ukradený majetek v odhadované výši asi 75 miliard. To je rozhodně dobře, protože jen pohled na tyto zdevastované historické nemovitosti přesvědčivě dokazuje, že stát - ať socialistický či kapitalistický - se o tyto majetky nedokázal od roku 1948 postarat.

K dohodě mezi státem a církvemi došlo bohužel v té ekonomicky nejnevhodnější době, tedy po krizi, která začala v roce 2008 a která nutí všechny vlády v naší civilizaci k často drastickým úsporným opatřením. Toho využily opoziční strany: sociální demokraté, komunisté a véčkaři, kteří podali návrh na zrušení zákona k Ústavnímu soudu. Na druhé straně je pravda, že starých lidí u nás valem přibývá a jsou to právě církve, které by mohly státu s touto péči do značné míry pomoci, což by prospělo i příští zřejmě sociálnědemokratické vládě.