Jako první vyslovil myšlenku o existenci pseudoprostředí. Tímto termínem nazýval právě obrazy v naší mysli, které díky médiím jsou vždy neúplné, nepřesné či nedůležité. Zároveň upozorňoval na to, že naše chování je ale reakcí na toto umělé prostředí, nikoliv na skutečnost.

Tato kdysi kacířská myšlenka se v dalších desetiletích, kdy zvláště digitální média nás doprovázejí už na každém kroku, jen potvrdila. A poslední mediální krize, která nás postihla po finanční krizi v roce 2008 a masovém rozšíření internetu, příkop mezi prostředím a pseudoprostředím ještě prohloubila.

Rozlišovali-li jsme dříve tři druhy médií: prestižní média, popnoviny a bulvár podle tzv. symetrie odlišného – tedy poměru virtuálních mediálních konstrukcí a reálných mediálních konstrukcí, a když ještě existovala v mediální krajině mezi těmito kategoriemi jistá rovnováha, v poslední době se silně narušila. Nejzřetelněji to bylo vidět na referování médií o tragické smrti populární zpěvačky z přelomu 80. a 90. let Ivety Bartošové.