Stal se jím dosavadní místopředseda a bývalý strážce partajní pokladny Bernd Schlömer, který nahradil po roce Sebastiana Nerze. Zvolen byl hlavně kvůli programu, který na konferenci svým spolustraníkům nabídl: chce totiž ukončit vnitřní spory ve straně a zasadit se o jednotu.

Ač je tento jednačtyřicetiletý absolvent společenských věd na univerzitě v Osnabrücku a kriminalistiky na univerzitě v Hamburku a otec dvou dětí vládním ředitelem na ministerstvu obrany, choval se velice nenuceně. Hovořil ve světlehnědé placaté čepici s kšiltem, kterou nesundal ani při svém projevu na stranickém zasedání, a vypadal spíše jako šéf mlynářů.

Mluvil ale tak přesvědčivě, že dostal 66,6 procenta hlasů, zatímco předchozí předseda jen 56,2. Další čtyři kandidáti dostali již výrazně méně hlasů. Za nejdůležitější vlastnost předsedy považuje schopnost spojovat lidi, kteří mají rozdílné názory. Přesto mu ale funkční období neprodloužili: další volby budou za rok, jen počet členů představenstva se zvýšil ze sedmi na devět. Za manažera strany si zvolili Piráti pětatřicetiletého Johannese Ponadera, který žije jako herec, režisér a autor na volné noze v Berlíně. Volilo ho 74,4 přítomných Pirátů. Nejlepší výsledek ale ve volbách získala nová strážkyně pokladny Swanhilde Goetzeová, která dostala 94 procent hlasů.

Velkou diskusi již před zahájením stranické konference ale vyvolaly dvě otázky: jestli by nový předseda schvaloval nasazení vojáků bundeswehru v zahraničí a jaký mají kandidáti postoj k pravicovému extremismu. Na obě odpovídal nový předseda naprosto zřetelně a bez vytáček: s nasazením německých vojáků ani jako zaměstnanec ministerstva obrany nesouhlasí a je tvrdě proti pravicovému extremismu. Rovněž se vyjádřil velmi kriticky k holocaustu.