Instalovali ho na střechu Sixtinské kaple ve Vatikánu řemeslníci před zasedáním konkláve, což je slovo pocházející z latinského spojení cum clave, neboli pod klíčem. Kardinálští voliči totiž jsou od začátku do konce zasedání v kapli uzamčeni a nesmí komunikovat s vnějším světem. Tato tradice je stará tisíc let. Izolovat je ale tehdy bylo jednoduché: buď byli v kapli, nebo v nedalekém penzionu uzamčeni. Dnes musí být všude instalovány rušičky mobilních telefonů, odposlechů a bezdrátového internetu.

Celý ceremoniál je vymyšlený tak, aby se v kapli nemohlo politikařit. Před každým kardinálem leží lístek s latinskou formulí: Elego in sumo pontifice, česky Papežem volím, za který musí napsat každý volitel pozměněným rukopisem, aby nebylo možné identifikovat kdo jak hlasoval, jediné jméno. Poté kardinálové každý lístek složí a uličkou přicházejí postupně k volební urně, přičemž lístek drží tak, aby ho všichni viděli. Papežem je zvolen ten, kdo dostane dvě třetiny hlasů. Celkem mohou za jediný den proběhnout čtyři kola: dvě dopoledne a dvě odpoledne. Hlasovací lístky jsou spáleny a vzniklý kouř patří k nejproslulejším symbolům Vatikánu: je bílý. Když nebyl nikdo zvolen: vypouští se umělý kouř černý, směs smůly a sazí. Tato tradice je stará ale teprve dvě stě let. Na církev, která je prý schopná propachtovat pozemek Ikei na tisíc let, to nic není.