Kriteriem spravedlnosti je pravda. Aby státní organismu fungoval, potřebuje neměnná pravidla. K tomu slouží zákony a nařízení. Zákony jsou s časem téměř neměnné. Jenom nové objevy v přírodních a lékařských vědách mohou zákony pozměnit.

Životaschopnost států je dána také tím, jak jsou vůči svým občanům spravedlivé. Říše Římská trvala staletí. Měla přesná pravidla pro rozhodování soudců. Nevěděli, co je matematická logika, ale dospěli k definici, jak rozpoznat, kdy je soudcův výrok pravdivý. Došli k závěru, že opak pravdivého výroku, je opět výrok pravdivý. Proto soudcům stanovili, že důkaz opaku (z opaku, opakem) je aplikovatelný v soudních řízeních. Předpis platil i v našich zemích až do uchopení moci komunistickým systémem. Platilo, že důkaz opaku je v justici povolený. Soudce rozhodl, jaký výrok je pravdivý vůči oběma stranám sporu, a ten aplikoval na účastníka, který žalobu podával. Vždy rozhodl, že strana, která je v právu (má pravdu), má nárok na uhrazení soudních výloh. Soudce vždy rozhodl, že smlouva je neplatná, jestliže některá strana porušila smluvní podmínky. Protože platnost smlouvy je daná přísným dodržováním smluvních podmínek, čili smlouva je platná tehdy a jenom tehdy, když jsou dodržené smluvní podmínky. Opak výroku o platnosti smlouvy je: Smlouva je neplatná, jestliže byly porušené smluvní podmínky. (http://www.matematika.cz/pravdivost-formuli, http://www.matematika.cz/dukaz-sporem)