Zbavili se jednoho ze základních principů (důkazu opaku), který potvrzuje pravdivost hypotézy. V soudním řádu, který platil za Rakouska, byl tento princip definován souřadným souvětím: „ Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu.“ 

Z této jasné formulace, která soudcům přikazuje, aby každý výrok zkontrolovali pravdivostí, vyrobili toto: „Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“ (§ 133 o.s.ř.)