Podařilo se část státního majetku vrátit bývalým vlastníkům. Podařilo se zavést základní principy tržního hospodářství, jak jej chápali absolventi Vysoké školy ekonomické z Prahy. Využívali zavedené totalitní justice. Ale v Poslanecké sněmovně vědomě si tvořili nové zákonné předpisy, které jsou v přímém rozporu s pravidly právního státu. Soudci nikdy nebyli veřejně hodnocení za jejich činnost v době totality. Totalitní manýry justice trvají stále.

Soudci Ústavního soudu ruší rozhodnutí civilních soudů. Takovou pravomoc soudci Ústavního soudu nemají. Mají pravomoc rušit zákony, které jsou v rozporu s Ústavou nebo Listinou základních občanských práv. To bohužel nečiní. Kdyby tak činili, pak bychom mohli chodit k soudu pro spravedlivé a pravdivé výroky.

Soud musí být ochráncem všech občanů, kteří volají po spravedlnosti. Máme republiku, kde soudy přihlížejí, jak jsou děti okrádané „občany s právnickým vzděláním“. Morálka a pravda vymizela z právních norem. Odsouzení občané nevykonávají trest. Naopak soudce si nadefinuje svůj žalobní návrh, podle kterého obviněného odsoudí. Soudce si stěžuje u jiného soudce, že jeho mzda nebyla upravená podle předpisů, které se vztahují na občany. Jak může být rozhodnutí soudu nestranné, když soudce rozhoduje o své mzdě? Občanský soudní řád upravují poslanci tak, aby advokáti měli zajištěný příjem. Vybírání peněz za dopravní přestupky si zákonodárci přesunuli do městských úřadů. Smlouvy s mobilními operátory dali pod kontrolu ČTÚ. Pod heslem „dluhy se musí platit“ vyrobili systém exekutorů, kteří bezostyšně ždímají děti, které dospěly do stavu svéprávnosti. Nyní se s velkou slávou snaží tyto excesy vrátit do stavu, který je v právním státě normální.