Jejich právní normy jsou dostatečně popsány. Jestliže soud vyřeší nějaký případ, stává se předlohou pro obdobné případy.

Aby soudce rozhodoval spravedlivě, nesměl rozhodovat ve sporech, které se týkají jeho osoby, nebo jeho příbuzných. Naše Ústava také soudcům nařizuje, že musí rozhodovat nestranně. Soudce může rozhodovat pouze ve věci, která mu byla žalobcem předložená. Jestliže soudce nějakou věc (nebo právo) přisoudil straně A, pak automaticky tuto věc (nebo právo) odebral straně B. Výrok soudu ke straně žalované je opakem výroku ke straně žalující. Oba výroky musí být pravdivé. Výrok může být pravdivý tehdy, a jenom tehdy, když všechny části výroku jsou pravdivé. To je princip, který je uplatňovaný v USA. O vině či nevině rozhoduje porota vybraných občanů (soudců). Rozhodnutí soudců musí být jednomyslné. Počet soudců nemá vliv na rozhodnutí soudu.

Naše soudní senáty tuto skutečnost ignorují. Ani soudci Ústavního soudu se pravidlem jednomyslnosti neřídí. Předpisy, kterými se Ústavní soud řídí, umožňují vynášet nepravdivé výroky. Mnohokrát prověřená pravda je soudcům lhostejná.