Role právníků byla v přechodném období důležitá. Nová republika se musela jevit jako právní stát. Ústava byla přijatá ve formě, kterou měla za První republiky. Ale soudní postupy byly a stále jsou uplatňovány takové, jako v totalitě. „Občanský soudní řád“ byl, a stále je, nejdůležitější předpis, podle kterého „občané s právnickým vzděláním“ postupují. Nejenom advokáti, ale také soudci. Za totality soudci soudili na základě „vědeckého poznání, že dělnická třída zvítězí na celém světě“. A soudí se tak stále, s větším či menším úspěchem. Právníci v zákonodárném sboru tuto skutečnost sice veřejně nepřiznají, ale v praxi rozhodně a důsledně uplatňují.
Zásahy státních zástupců do justice jsou fatální. Požadovat po zákonodárcích, aby se vyjádřili k některým činnostem svých kolegů a jiných bezúhonných občanů, je překročení pravomocí státních zástupců. Skutečnost, že se zákonodárci takovými požadavky zabývají, je ukázka nepochopení dělby moci výkonné a zákonodárné. Zákonodárci mají přesně definovanou imunitu. Hodnotit problematické činy své, nebo jiných svobodných občanů, v žádném případě zákonodárcům nepřísluší. To je popření dělby moci mezi moc zákonodárnou a soudní.
Státní zástupci byli za totality zařazení do pravomocí ministra spravedlnosti, kde zůstali i nadále. Ani jeden soudce nebo prokurátor nebyl za své činy v totalitě potrestán.
Občané, kteří získali vzdělání právnického směru za socialismu, nastoupili do odpovědných funkcí ve státní správě a do justice. Samozřejmě i do zákonodárného sboru. Nové zákonné normy se neustále tvoří takovým způsobem, aby prebendy ze soudních sporů plynuly do kapes "občanů s právnickým vzděláním". V tomto duchu jedná celá justice. Státní prostředky se věnovaly budování nových soudů, včetně nových justičních paláců. O nějaké efektivitě státního hospodaření se nikdy justice nestarala. Zdroje byly.
Ministři své funkce zaměřili hlavně na to, aby se naplnily stranické pokladny. Zákonodárci nepostavili KSČ mimo zákon. Nyní nastává situace, kdy se KSČM jeví jako státotvorná strana. Stávající soudci mohou rozhodovat podle právních předpisů, platných za totality. Ještě stále slyšíme, že soudci musí rozhodovat podle "závazného právního názoru". Zákonodárci schválili nový "Občanský zákoník", který vnesl do justice další možnosti, jak ovládat svobodného občana. Nechali v platnosti části Občanského soudního řádu, který umožňuje soudcům ignorovat předložené důkazy. Dokonce lze soudcem změnit žalobní návrh. Tak stupidní skutečnost mohou připustit pouze zaslepení zákonodárci.
Výsledky současných soudů vidíme na případu Rath. Divadlo, které současná justice předvádí s jedním korupčníkem je trapné. V právním státě by občan Rath měl svůj trest asi už odpykaný. Místo spravedlnosti máme pouze spoustu státních zástupců, soudců, soudů, Justiční akademii, na vysokých školách zvláštní obory, které se zabývají řízením státu.
V Ústavě je přesně nadefinováno, jak má každý soudce rozhodovat. Nestranně a nezávisle. Z toho jednoznačně plyne, že soudce se může k nějakému sporu vyjádřit pouze jednou. Tak je tomu ve všech státech, kde je jednostupňové soudnictví. Ústava předpokládá dvoustupňové soudnictví. Rozhodnutí soudce prvního stupně může kontrolovat soudce odvolacího soudu (druhého stupně). Každý soudce může rozhodnout pouze jednou. Nikdo nesmí soudci přikazovat, aby rozhodl jinak.
Vážení zákonodárci, bylo by žádoucí ukončit hru na „právní demokratický stát“.
Stačí když státní zástupce zařadíte do ministerstva vnitra, nebo jim zřídíte samostatný úřad. Dále dáte soudcům na vědomí, že hodláte přijmout následující doplnění právních předpisů:
§1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují.
Jsou to: (1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických, (2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod, (3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO), (4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů, (5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo přikazovat jiným soudům, aby za něho rozhodovaly.
Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
***
Před třiceti lety jsme se částečně zbavili obludného systému. Bohužel z řízení státu se vytratila osobní zodpovědnost za chod republiky. Veškerá činnost vlády se soustředila na zavedení "kapitalismu". Poslanci se hlavně zabývali Klauzovou ideí, učinit z republiky "kapitalistický" stát. Zákonodárci si neuvědomili, že moc soudní používá praktiky z doby totality. Tyto praktiky nikdy zákonodárci nezrušili.
Když Poslanecká sněmovna přijme definici zákona podle návrhu, okamžitě přestane výroba nesmyslných soudních spisů, které putují mezi různými soudy. Soudci si nedovolí stanovovat své platy. Spravedlnost rozhodnutí si soudci budou sami kontrolovat. Stát ušetří náhrady za zmanipulované soudní rozhodnutí. Soudní řízení se podstatně zkrátí.
Republika se stane právním státem v příštím volebním období.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
