Vláda se domnívá, že vládne podle demokratických principů. Občané se domnívají, že poslanci a senátoři plní to, co slíbili. Někteří soudci se domnívají, že soudí podle zákona. Domnívají se, že zákony matematiky nemají nic společného se zákony, podle kterých mají soudit.
Skutečnost je jiná. Stačí si přečíst prohlášení ministra spravedlnosti v kauze Tluchoř. Nebo sledovat, jak dva ministři spravedlnosti vědecky hodnotí rozhodování soudů a státních zástupců. Stačí si přečíst a sledovat, jak si soudci přisoudili peníze ze státního rozpočtu. Jak zákonodárci nejprve dovolili soudům vytvořit občany v peněžní nouzi, pak se je snaží z té mizérie vyprostit novými zákony.
Když jsem problém spravedlivého rozhodování předložil bývalé předsedkyni Nejvyššího soudu, dostal jsem odpověď:
Předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 15. září 2011
Č.j.: S 563/2010
Vážený pane,
je mi líto, že nemůžete přijmout mou odpověď. Současně chápu a velmi dobře rozumím, že nespravedlivá rozhodnutí jsou pro Vás neakceptovatelná. Opakovatelně jsem však nucena Vám sdělit, že v právním státě lze taková rozhodnutí zvrátit jen cestou, kterou upravuje zákon, a kterou v případě rozhodnutí Nejvyššího soudu představuje ústavní stížnost podaná za podmínek z. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu. Vaší výzvě rozumím, ale jen potud, že ani já nemohu na spravedlnost nikdy rezignovat.
S pozdravem
podpis Brožová
(Zákonodárce stanovil, že daň z pozemků platí majitel. Požadoval jsem starou smlouvu prohlásit za neplatnou. http://soudniprocesb2.wz.cz/ )
Bývalá předsedkyně NS se také domnívá, že nespravedlivé rozhodnutí soudů patří do soudní praxe. Do soudní praxe nepatří tisícileté poznání o spravedlivém rozsudku. Ještě před nástupem totality byl princip opaku součástí soudního řádu. Patrně všichni „občané s právnickým vzděláním“ jásají. Nevysychající příjmy ze soudních sporů mají zajištěné. Pro občana není horší situace, než kdy znění zákona lze vykládat různými způsoby.
Domnívám se, že řešení je jednoduché. Stačí, aby vláda vládla a soudci soudili podle litery Ústavy a Listiny práv.
Soudcům a státním zástupcům je třeba přikázat, jak mají termín „Zákon“ interpretovat, abychom byli právním státem založeným na zastupitelské demokracii. Třeba takto:
„Zákon“ je hierarchické uspořádání
1) všech zákonů přírodních a matematických věd, nejnovějších poznatků věd lékařských a technických,
2) Ústava, Listina práv a svobod,
3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU),
4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni nařízení vydávat.
Poslanecká sněmovna a Senát by měly zařazovat pouze rámcové zákony. Konkrétní parametry každého zákona by měl stanovovat příslušný ministr, který zákon předložil.
Soudy jsou dvoustupňové, tj. každý spor má nárok na rozhodnutí dvou soudů. Nezávislost každého soudce nesmí být porušována.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
