Předseda senátu (Kubera-ODS) i předseda Poslanecké sněmovny (Vondráček-ANO) zamlčují velký problém republiky. Nikoho neudivuje, že bývalý poslanec Rath je na svobodě a úkoluje justici. Nikoho neudivuje, že desetitisíce občanů jsou doslova pronásledovaní exekutory. Nikoho neudivuje, že soudce si upraví žalobní návrh a odsoudí podle „svého právního názoru“. Nikoho neudivuje, že někteří občané jsou soudem zbavení svého legálně nabytého majetku.

Asi žiju v jiné republice, než naši vrcholní političtí představitelé. Svobodné volby nám měly zajistit, aby republika byla právním státem. Volby nám zajistily, že „občané s právnickým vzděláním“ si z republiky učinili dojnou krávu.

Komentátoři všech sdělovacích prostředků (soukromých i veřejných) bezostyšně pomlouvají občany, kteří se stali členy Parlamentu. Všichni poslanci mají imunitu, která je přesně definovaná. O žádném občanovi nesmí nikdo prohlašovat, že je „trestně stíhaný“, dokud takový výrok nevynesl nezávislý soud.

Jestliže se státní zástupce domáhá na poslancích, aby se vyjádřili k jeho domněnkám o možném trestném činu poslance, měl být svým nadřízeným okamžitě odvolán. Listina práv takový krok výslovně zakazuje. „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“

Problémem naší společnosti je ignorování základních zákonů demokratické společnosti. To jsme zdědili po totalitním systému. Soudci obdrželi hromadnou amnestii za chování v totalitě. Politické strany neměly žádný kapitál, kterým by mohly zabezpečit svůj provoz. Nejjednodušší byla cesta zákonem si zabezpečit svůj provoz. Proto si zákony poslanci upravili tak, aby činnost politických stran byla finančně zajištěná. Vůle voličů budovat právní stát byla, a pořád je některým stranám lhostejná. Ústavní soud k tomu mlčky přihlíží, nebo potvrzuje některé sporné zákonné opatření.