Má-li demokratický stát správně fungovat, musí mít každá nově ustanovená vláda možnost, aby realizovala své cíle. Proto je bezpodmínečně nutné, aby vedoucí stávajících nejvyšších státních úřadů byli připravení na to, že musí svá místa uvolnit pro potřeby nové vlády. Pouze prezident, současní členové Parlamentu (senátoři a poslanci), ředitel NKÚ a ČNB nepodléhají moci soudní. Stát není zaopatřovací ústav pro zasloužené politiky nebo pro zasloužilé úředníky.

Bývalí i současní členové Parlamentu se zasloužili o to, že principy demokracie u nás neplatí. V demokratickém státě nesmí nikdo prohlásit: „Pohrdám soudem“. To je trestný čin. V našem absurdistánu to může s klidem prohlásit každý občan (bez právnického vzdělání) o Ústavním soudu. V demokracii platí, že občané mají před soudem stejná práva. Parlamentem vybraný a prezidentem schválený Ústavní soud tuto zásadu porušuje. Povoluje pouze advokátům, aby k Ústavnímu soudu podali návrh na rozhodnutí. Proto veřejně prohlašuji: „Pohrdám Ústavním soudem, protože tento soud pohrdá mými právy.“

Z Ústavního soudu se stal soud dovolací, u kterého končí tisíce podání, s minimální pravděpodobností, že budou někdy vyřešené. Funkci Nejvyššího státního zástupce „zastává“ desetiletí úředník, patrně vystudovaný v totalitě. Podle výkladu upravených právních norem není nikomu zodpovědný.

Funkci nejvyššího prokurátora musí zastávat občan, který ctí principy právního státu, a zodpovědně rozhoduje.