Soudci si ukusují ze státního rozpočtu. Pravda je cizí slovo pro moderátory veřejnoprávních prostředků. Propaganda je povýšena na svatou pravdu. Trestně stíhaný premiér, u kterého ani nedošlo k tomu, aby se soud případem zabýval. Zákonodárci si nedokážou přečíst Ústavu. I zákonodárce je občanem, tak může činit vše, co není zákonem zakázáno. To zákonodárcům nestačí. Místní státní zástupce požádá poslance, aby mu „vydali ke stíhání premiéra a další zákonodárce“, což poslanci s radostí učiní. Jenom proto, že tím poškodí dobré jméno zákonodárců jiných politických stran. A od toho okamžiku je trestně stíhaný nejenom pro kolegy poslance, ale také pro širokou obec novinářů, zpravodajců a komentátorů všech „nezávislých zdrojů“.

Soudci, patrně po právu obviňovaní policií z trestných činů, rozhodují o „trestně obviněných“ občanech. Nikomu to nepřipadá divné. Politické strany si dávají za cíl neumožnit vládnout straně, která získá nejvyšší počet hlasů. Protože občan je pro ně až na druhém místě. Důležitější jsou poslanecká křesla a posty ministrů ve vládě. Prezident jim to poradil.

Pro občana je nejhorší stav, kdy pravdu neuznávají soudci. Do věznic se dostávají občané, kteří jsou nevinní podle zákona.