Uvažuji o státních úřednících, kterým je nadřízený Pavel Zeman. Jejich povinností by mělo být dozorovat nad správnou funkcí demokratického státu.

Svou moc tito úředníci opírají o znění trestního řádu. Ignorují znění Ústavy.

V rozporu s Ústavou požadují po Poslanecké sněmovně jakési dobrozdání, zda mohou pokračovat v trestním vyšetřování některého poslance. Takovým osočení libovolného poslance se stát dopouští (trestného) činu pomluvy. Je to zjevné narušení nezávislosti mezi mocí výkonnou a zákonodárnou. Ústava jasně stanoví, kdy může být poslanec zbaven svého mandátu. Tím, že Poslanecká sněmovna žádosti Státního zástupce vyhověla a vydala zprávu o nějakém hlasování, podřídila se moci výkonné.

Ministr, kterému Státní zástupci podléhají, musí zástupcům nařídit, aby dodržovali služební hierarchii. Pouze Nejvyšší státní zástupce může mít právo obrátit se na Poslaneckou sněmovnu nebo Senát v případě existence trestného činu mandanta.

Nápravu může zajistit pouze zákonodárný sbor. Soudcům je třeba nařídit, aby respektovali Ústavu. Relikty ze „socialistického soudnictví“ je nutné odhodit.