Poslancům uniká jeden podstatný fakt. Vůbec si nepřipouštějí, že by naše moc soudní mohla být tak zdeformovaná, že se sice tváří jako by byla nezávislá, ale její některá rozhodnutí nad občany jsou v rozporu s ideou právního státu.

O nezávislosti moci soudní můžeme mluvit pouze tehdy, kdy každé rozhodnutí soudu bude v souladu se zákonem. Každé rozhodnutí soudu musí být výrok pravdivý. Co je horší, soudci někdy na základě existujících právních předpisů mohou rozhodovat podjatě. Ministerstvo spravedlnosti vědomě tento stav podporuje. I Ústavní soud a Nejvyšší soud mají na stávajícím stavu velkou zásluhu.

Poslanci všech parlamentů v podstatě nechali v platnosti Občanský soudní řád takový, jak jej upravila totalita. Soudcům svěřili obrovskou moc, ale kontrolu nad toto mocí ponechali samotné moci soudní.
Poslanci vyšetřují možné pochybení jednotlivých poslanců. Vůbec se nezabývají tím, jak si samotná moc soudní z občanů dělá pouze panáky, s kterými může libovolně nakládat.

Každý občan má právo hájit své občanské právo. Každý občan nemůže být lékařem, protože k tomu musí splnit řadu podmínek. Ale právo hájit sebe má každý občan, protože „každý může činit vše, co mu zákon nezakazuje“. „Občané s právnickým vzděláním“ na ministerstvu spravedlnosti a v zákonodárném sboru toto právo občanům odebrali a přisvojili si ho. Tím si nejen zajistili nevysychající zdroj příjmů, ale co horšího, ovládli moc soudní. Nikomu se nemusí zpovídat. Zkrátka jak soud rozhodne, to platí. Přitom porušili jeden z úhelných kamenů soudního rozhodování. Aby rozhodnutí soudu bylo spravedlivé, musí být rozsudek soudu pravdivý. Tomu se mají učit na právnických fakultách. Bohužel, máme vychovanou generaci „právníků“, kteří patrně o spravedlivém rozhodování asi nic nevědí, nebo vědí a mlčením stav podporují.