Jak se zdá, článek později zmizel. Nicméně pod článek se pode­psala redakce iDNES a ČTK a říkalo se v něm: „An-Nusra, která se hlásí k teroristické organizaci Al-Káida, je vedle konkurenční IS nejdůležitější džihádistickou skupinou v zemi. USA a další západní státy ji zařadily na seznam teroristických skupin.“ S čímž nelze až tak úplně souhlasit. Neboť za celou dobu vojenského zásahu Spojených států a jejich spojenců v Sýrii nejenže nebyly milice Fronty an-Nusrá zlikvidovány, ale naopak posílily své pozice. Nyní se dokonce obrací mluvčí Fronty an-Nusrá abú Muhammad Džulání na všechny frakce isla­mistů, aby každý den zasahovaly alavitská (pod správou současné vlády) města a vesnice stovkami raket, přičemž několik hodin po jeho vystoupení dvě střely zasáhly v Damašku ruské velvyslanectví.

To není našim novi­nářům divné, že se nálety koalice, vedené Spojenými státy, vyhýbaly v Sýrii zásobovacím trasám, velitelským stanovištím, výcvikovým táborům, nebo muničním skladům Fronty an-Nusrá? A není jim divné, že podle ruského ministerstva obrany Pentagon odmítá s Ruskem sdílet informace o pozicích IS? Divné jim to nejspíš není, neboť dosud i opakují mantru, že Svobodnou syrskou armádu (FSA) je třeba označovat po vzoru Spojených států a jejich spojenců za protiasadovskou „umírněnou opo­zici“. Oni ji Spojené státy opravdu oddělují od Islámského státu (IS) a dalších nejradikálnějších is­lamistických struktur, ale nakonec také přiznávají, že se podílejí na jejím výcviku a logistic­kém zajištění skrze Turecko, Saúdskou Arábii a Katar. Přitom je všem redakcím našich novin a ča­sopisů známo, že před rokem, konkrétně v září 2014, Svobodná syrská armáda (FSA) uzavřela na předměstí Damašku dohodu s IS za účelem společného boje proti syrské vládě. A jak se ostatně uvádí i v našich sdělovacích prostředcích, k Islámskému státu od té doby přeběhlo mnoho „bojov­níků Svobodné syrské armády“. Přesto podle posledních zpráv Spojené státy doručily dalším „opozičním bojovníkům“ 50 tun munice a ručních granátů, naložených do několika transportních letounů McDonnell Douglas C-17, což Pentagon americké televizní stanici CNN již potvrdil.

Osobně jsem zažil v roce 1968 „příchod vojsk Varšavské smlouvy“ a jako většina mých vrstev­níků od té doby Rusy moc nemusím. Dodnes vzpomínám na letáčky, kterými na Václavském ná­městí byla v srpnu toho roku oblepena jezdecká socha Sv. Václava, především pak na ten nej­častěji citovaný: „Lepší hřebík do prdele, než mít Rusa za přítele“. To ale neznamená, že nemohu chápat dnešní geopolitickou situaci a že budu zavírat oči před holými fakty. Neboť stále platí, že nikdo syrské „rebely“ oficiálně neuznal za skutečnou vládu, která by měla mandát na schválení vojenské operace zahraničních sil. Operace Spojených států a jejich spojenců v Sýrii se podle ja­kéhosi oslího můstu mají opírat o žádost Bagdádu, neboť likvidace cílů za hranicemi Iráku je pova­žována za „součást jeho obrany“. Přitom jakákoli bojová operace v cizí zemi musí proběhnout v souladu s rezolucí OSN nebo na žádost představitelů daného státu. A západní koalice se při svých vojenských operacích na území Sýrie nemůže opřít o žádnou rezoluci OSN, ani o oficiální žádost legitimní syrské vlády.

Není pro nás bez zajímavosti, že mezi spojenci Spojených států nacházíme i Saudskou Arábii. A rozhodně zajímavý byl i nedávný komentář britského deníku The Independent, podle kterého se saúdský vliv šíří nerušeně po světě. Jak se v komentáři říká, král Salmán nabídl vybudovat 200 mešit v Německu, když tam nyní přišly statisíce lidí, většinou muslimů (pozn.: tuto zprávu prvně zveřejnil libanonský list Al Diya, pročež je někdy označován za hoax). Ovšem nenabídl nic k zajištění základních potřeb uprchlíků, je ochoten dát peníze jen na wahhábitské mešity, trojské koně saúdského tažení. „Během 14 let od září 2001 jsou Saúdové stále agresivnější. Vrhají peníze do islamistických organizací a operací, podporují učení, jež udržuje ženy a děti v porobě, a odsuzují liberální hodnoty i demokracii. Za naprostého mlčení Západu bombardují Jemen, kde již zabili tisíce civilistů.“ Celý komentář končí těmito slovy: „Naši lídři však nebudou čelit Saúdské Arábii, zdroji islamistického vymývání mozků. Neudělají to kvůli ropě a ziskům z prodeje zbraní. Političtí zbabělci a nemorální kšeftaři jsou skutečnou hrozbou pro národní bezpečnost“.