Osobně jsem přesvědčen, že i případné osvobození skutečného pachatele může někdy být zcela správné. Nelze kohokoliv odsuzovat pouze na základě mediálního tlaku či nezákonných důkazů. Pak by hrozilo odsuzování nepohodlných nevinných osob. Z uvedeného důvodu plně respektuji rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci Davida Ratha v důsledku stanoviska soudu o nelegálnosti nařízených odposlechů. Toto rozhodnutí je logickým důsledkem situace vyvolané činností některých státních zástupců a jejich přístupem k ochraně práv lidí. Nejde vůbec o Davida Ratha, ale o to, že zákon musí platit pro každého stejně.

Zdánlivě ke kauze Marka Dalíka se bez znalosti spisu a soudního rozhodnutí nelze vyjádřit. Podle vyhledávače rozhodnutí NS ČR bylo ke dnešnímu dni zveřejněno 23 soudních rozhodnutí, kde Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přerušení výkonu trestu ještě před tím, než rozhodl o samotném dovolání. Někdy návrhu nevyhověl, takže případů, kdy Nejvyšší soud přerušil výkon trestu před rozhodnutím o dovolání, je skutečně velmi málo.

Osobně odhaduji, že se u Marka Dalíka jedná o situaci, jakou zažil v listopadu minulého roku můj klient taktéž odsouzený k nepodmíněnému trestu na 4 roky. V kriminále strávil kratší dobu naž Marek Dalík - zhruba 6 měsíců. Dodnes jsem přesvědčen, že když Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu jeho trestu, že jednal jediným možným legálním způsobem. Přes zdánlivě dlouhou dobu, co nebyl s rodinou, ale v kriminále, nebylo rozhodování Nejvyššího soudu mimořádně dlouhé. Podstatná část z této doby totiž připadla na období, kdy po podání dovolání i přes urgenci toto dovolání zadržoval okresní soud.