Když jsem si poprvé přečetla titulek Řecký ministr pro migraci nabídl rezignaci, nazval Makedonii Makedonií, myslela jsem si, že jsem něco přehlédla. Ale při druhém, pozorném i třetím, ještě pozornějším čtení zněl titulek stále stejně: Makedonie byla stále nazývána Makedonií. Neznalá historických souvislostí, nechápala jsem, co je na tom špatného, vysvětlení bylo naštěstí podáno v textu zprávy. Řekové užívají pro sousední zemi mezinárodně uznaný název Bývalá jugoslávská republika Makedonie a samotným jménem Makedonie označují část svého území, která dříve patřila Makedoncům. Toto rozlišování jmen je prý motivováno obavou, že by si zmíněná republika mohla činit na toto území nárok.

Odhlédneme-li od zajímavě zformulovaného titulku, z jazykového hlediska si zaslouží pozornost i samo odůvodnění rezignace, založené na užití nevhodného výrazu pro pojmenování určité skutečnosti. Celá situace je zajímavá z perspektivy tzv. teorie jazykového managementu. Zjednodušeně řečeno, jmenovaná teorie si všímá toho, jak jednají mluvčí ve chvíli, kdy dojde k nějaké odchylce od jazykových či komunikačních norem. Jazykový management provádíme, když napravujeme své přeřeknutí (celý den jsem jezdil bez dokladech, teda bez dokladů), provádí jej učitelka češtiny, když opravuje žáka (ve slově pýchavka nepíšeme í, ale ý), nebo třeba maminka, když její dítě zvolí nevhodný pozdrav (paní Prchlíkové nemůžeš říkat ahoj).