Vážení přítomní,

děkuji za pozvání a za možnost vystoupit zde. Dnešní setkání má pomoci zodpovědět na otázku, zda se máme bát islámu. Na otázku dávám přímou odpověď: islámu se rozhodně bát nemáme. Máme s ním naložit stejným způsobem, jak evropská civilizace dosud úspěšně naložila se všemi totalitárními a nelidskými režimy, se kterými byla nucena se za svou více než dvoutisíciletou historii potýkat. Totiž proti islámu bojovat, zvítězit, jednou provždy zamezit v jeho šíření a stejně jako u dřívějších zrůdných ideologií, samotnou existenci islámu prohlásit za zločinnou a odporující lidské přirozenosti, svobodě a zejména lidské důstojnosti.

Neboť právě takovým, totiž odporujícím lidské přirozenosti, svobodě a lidské důstojnosti islám je.

Je stejný, jako byl nacismus, fašismus, komunismus. Je takovým přes to, že se skrývá za náboženství, ačkoliv ve skutečnosti je především státní zločinnou a zločineckou ideologií a nereformovatelným systémem vládnutí.

Za náboženství se islám skrývá ze dvou důvodů. Prvním je historický vznik islámu, který nedovoloval jinou formu ideologické prezentace, než právě náboženství. Ani ve starověkém Řecku nebylo dovoleno tvořit filosofické konstrukty nezávislé na státním náboženství, o čemž by mohl Sokrates vyprávět. Tím méně by pak bylo možné stvořit myšlenkové paradigma jiného než náboženského charakteru v sedmém století našeho letopočtu, na samém okraji tehdejšího civilizovaného světa.