Přinese restrukturalizace nemocničních zařízení nějaké ekonomické úspory?
Představa, že redukce části lůžkového fondu u zdravotnických zařízení přinese nějaké okamžité úspory, je iracionální. Je to proces, který potrvá nějakou dobu – několik let. A za tu dobu nám zase současně porostou náklady v jiných segmentech zdravotních služeb. Proto nelze dát jednoduše rovnítko mezi snížením kapacity poskytovatelů lůžkových zdravotnických služeb a stabilizací nákladů veřejného zdravotního pojištění. O to je celý problém složitější.
Každopádně systém financování zdravotní péče není dostatečně racionální. Část zdravotní péče je poskytována ve větším rozsahu, než je potřeba. Například se jedná o některé způsoby lékařských vyšetření, duplicitní vyšetření či nadbytečná vyšetření. Je tady také řada přístrojů, které jsou nákladné, ale nejsou dostatečně využity. To pak znamená na straně zdravotnických zařízení náklady, které nejsou plně kryty příjmy, ale také snahu o navyšování příjmů za každou cenu. I proto jsou na místě určité redukce. A to je samozřejmě nesnadný a nepopulární úkol. Všude na světě je redukce kapacit zdravotní péče velmi bolestný proces, žádná nemocnice se nebude chtít dobrovolně vzdát část svých kapacit. Na druhou stranu všechny ukazatele svědčí o tom, že prostor pro redukci tady je. Medicína totiž za poslední roky udělala velké pokroky, počty hospitalizací výrazně poklesly a některá lůžka tak nyní zůstávají neobsazena. Koncentrace pacientů do menšího počtu zařízení je logicky rozumným řešením, jež zajistí nejen nákladovou efektivitu, ale hlavně kvalitu zdravotních služeb.
Lze v Česku hovořit o nadbytku lůžkových zdravotnických zařízení, když zde existuje asi 160 poskytovatelů akutní lůžkové péče? Například v sousedním Rakousku je více než 250 zdravotnických lůžkových zařízení.
Mezinárodní srovnání je vždy trochu zavádějící, protože nerozhoduje jen samotný počet lůžkových zařízení, ale také jejich skladba. V Česku je sice zhruba oněch 160 zařízení akutní lůžkové péče a k tomu je ale nutné připočítat dalších asi 150 zařízení následné lůžkové péče. A pak to celkové číslo zdravotnických zařízení s lůžkovou péčí vypadá úplně jinak. Nicméně ona restrukturalizace zdravotnických zařízení nemá za cíl pouhou redukci lůžkového fondu. Primárním záměrem je především koncentrovat některé vybrané obory, ke kterým je potřeba složitější přístrojové vybavení, větší erudice a větší specializované zázemí. Příkladem je ortopedie, oční lékařství a některé další specializace. Pro tyto obory platí, že počet pacientů ve vztahu ke spádové oblasti není všude takový, aby bylo možné lékařskou péči poskytovat efektivně a s maximální kvalitou.
Jak nahlížíte na letošní novinku ve financování zdravotní péče – zdravotních nadstandardů?
Zákonná možnost vybraného typu nadstandardu je určitě pokrokem, není však ještě rozhodnuto o námitce, zda je tento postup v souladu s ústavou. Je totiž stále nevyřešená stížnost u Ústavního soudu a ten se musí vyjádřit k tomu, zda lze jít touto cestou a seznam dále rozšiřovat. Jiná věc je, že v tuto chvíli těch několik málo položek nadstandardní péče nepředstavuje pro zdravotní pojišťovny žádnou možnost úspor a pro pojišťovny komerční žádnou velkou příležitost. Ani pro pojištěnce takový rozsah neznamená nějaké nové atraktivní možnosti, které by tu v minulosti nebyly.
Pokud bychom zdravotní nadstandardy braly jako rozšíření práv občanů a příležitost pro zdravotnická zařízení nabízet něco nového, pak je to v pořádku. A co se týká dalších let, tak ale nepředpokládám, že by ekonomický efekt mohl být tak výrazný, aby to vyřešilo ty hlavní problémy, se kterými se systém veřejného zdravotního pojištění potýká. Nicméně systém doplatků na zdravotní péči je zcela v pořádku a funguje všude ve světě. Úhrady za kvalitnější zdravotní péči lze chápat podobně jako doplatky za kvalitnější léky.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rep
