Myslel jsem ale, že to není jediný důvod, proč si v těchto dnech smutné stoleté výročí tolik připomínáme. Myslel jsem, že to je skvělý zdroj poučení, že se můžeme poctivě zamýšlet, jaké postoje před sto lety dostrkaly svět až k takové hrůze. Že jsme o sto let zkušeností moudřejší a procesy, vedoucí k válce, máme nastudované a umíme je již včas dobře rozpoznat. Ne. Není tomu tak. Vše se se stejnou hloupostí opakuje a svět vesele kráčí k další katastrofě.

Carl von Clausewitz říkal, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. To určitě platí pro skoro všechny války. Pokud se zájmy potkají s mocí, posilují se navzájem a válka jako prostředek sledování zájmu je tak snadno poruce. Clausewitzův citát ale pro První světovou válku tak úplně neplatí.

Mocnosti tehdejšího světa se pasivním a zaslepeným způsobem nechaly dostrkat do konfliktu velikosti, která se zcela vymykala jejich původním zájmům. První světová válka tedy nebyla vedena zájmy, lépe řečeno zájmy v ní hrály okrajovou roli a naprosto nepokrývaly obludný rozměr světového konfliktu.