Já za vrchol stupidity označuji spoléhání se na krátkou paměť a na efekt nekonečného letitého mediálního vymývání mozků. Do strhání tehdejší kampaně i následné Opoziční smlouvy vložili mediální vymývači mozků za ta léta tolik energie, že se do boje s jejich dnes už zakořeněnými mýty nikdo ani nechce spouštět. Není to populární, lepší se zdá mediální frontě podkuřovat a marný boj nevést. Říkat, že dvě a dvě jsou čtyři, ale není marné nikdy. Budu to tedy říkat.

ODS nemobilizovala speciálně proti ČSSD, byť to bylo takto napsáno a řečeno už tolikrát, že pravou skutečnost si nepamatují ani mnozí představitelé ODS. To zaprvé. A za druhé, mnohde po světě existují menšinové vlády, které jsou u moci jen díky jistému smluvnímu uspořádání se silami, se kterými se včera v kampani střetávalo.

Pamatuje si ještě někdo text oné démonizované mobilizace? Tady je: „Mobilisace. Spoluobčané! Volám všechny, kteří chtějí žít svobodně! Volám všechny, kterým není lhostejný osud naší země! Volám všechny odpovědné ženy a muže! Rozhoduje se dnes! Zítra bude pozdě! Volte ODS!“ Co na tom textu kdo vidí špatného? Někomu se líbil a někomu ne. Jde o míru dramatičnosti. Pro někoho odpovídala naléhavosti okamžiku, pro něčí vkus byla nepřiměřená. Tak je to s každým sloganem.

Byl to ale jistě slogan pravdivý, snažil se zmobilizovat (česky rozhýbat) stoupence ODS, aby šli k volbám. Nikde ani slovo, proti komu se mobilizuje. Oblíbené tvrzení, že ODS mobilizovala proti levici či ČSSD, je stokrát opakovanou nepravdou. Šiřitelé této nepravdy si občas pomáhají o tři měsíce starším heslem Doleva nebo s Klausem. Toto heslo ale nemělo s mobilizačním zvoláním žádnou souvislost. Bylo jedním ze čtrnácti, které ODS tehdy v kampani použila. Jiným bylo třeba Kdo si věří, volí Klause nebo Hlavu vzhůru. Pak by mohli kritikové se stejným oprávněním tvrdit, že ODS mobilizovala proti nevěřícím (si) nebo lidem s hlavou sklopenou.

ODS se v kampani vymezovala vůči všem svým konkurentům. Dělá to tak každý. Levicové strany byly pochopitelně hlavním programovým oponentem. Strany středové pak oponentem systémovým, protože se o několik měsíců dříve podílely na pádu své vlády a snažily se bez voleb pomocí úřednické vlády získat větší podíl na moci, než jaký plynul z jejich voličské podpory.