Nové vládní prohlášení ještě není úplně venku, a reálný život už vynořuje nové priority. Ukrajinská válka zrychluje svůj postup ke smutnému konci, kdy se začneme ptát, proč muselo umřít tolik mladých lidí. Kdo nás doopravdy do toho nahnal, ať to aspoň platíme? Kdo nese odpovědnost?

Chystaný útok na Putinovo sídlo prý mířil i na další cíl, kterým bylo ruské podzemní jaderné velitelství a měl vyprovokovat okamžitou strategickou odplatu, která by vtáhla Spojené státy a NATO do přímého konfliktu s Ruskem. Nějak to nevyšlo. Pouze to rozpálilo i Trumpa, který přestal považovat Zelenského a Evropu za partnery.

Komentátoři se předhánějí, kdo všechno o tom musel vědět a Ukrajincům vedl ruku, protože sami by se nemohli dostat tak daleko. Za těchto okolností nemá smysl bojovat za referendum o NATO a EU, protože za krátký čas nemusí být o čem. Podobně je to se stíhačkami F-35, které narážejí na to, že je není z čeho vyrábět. Nemluvě o signálech, že už je tolik nechce ani Pentagon.

Z jiného soudku je zrušení Green Dealu. A koho se to bude týkat?

Po drastickém snížení cen panelů na fotovoltaiku klesají snad ještě rychleji ceny baterií pro akumulaci elektřiny ze slunce a větru. Valí tak nová masová příležitost, kterou už nepůjde zastavit. Vedle domácností, kde baterky nechybí u žádné nové střešní instalace, zároveň roste počet zájemců o velké akumulační farmy pro celou síť. A taky o funkci agregátorů, která nabídne něco podobného jinak. Jde o organizátory výrobců obnovitelné energie, aby byli schopni stabilizovat rozvodné sítě tím, že budou měnit (poskytovat flexibilitu) nejen výrobu elektřiny z kolísavých zdrojů, ale i spotřebu.