Později jsem na letiště a jeho okolí pořádal dobrodružné výpravy. Ohromné zázemí a množství rozbitých nebo prázdných budov dávalo tušit, že kdysi tady bylo cosi mnohem většího, než jen to dnešní sídlo aeroklubu. Kolem těch míst se vznášelo tajemství tajných německých podzemních továren, které tu za války měly vyvíjet úplně převratné zbraně, prý schopné otočit vývoj války ve prospěch nacistů.
Dnes víme, že mnohé na oněch zvěstech mělo pravdivý základ. Co jsme ale tehdy netušili vůbec, byl fakt, že veliké letiště s na svou dobu ojedinělou betonovou ranvejí nebylo jediným chebským letištěm. Že necelé dva kilometry severněji byla jeho starší a historicky významnější část. A to na území, které jsme znali už jen jako obyčejné pole naproti městskému hřbitovu.

Až mnohem později jsem se dověděl, a to především díky publicistické práci leteckého historika a chebského patriota Luďka Matějíčka, že v těchto místech už za první světové války – přesně před sto lety – vzniklo první a tehdy i jediné letiště na českém území. A když se narodila samostatná Československá republika, bylo to jediné její letiště a tamní letadla jedinými letadly nové armády.
Za republiky zde vzniklo slavné Vojenské letecké učiliště, které vychovalo mnoho pozdější leteckých es Druhé světové války. Až teprve později, především kvůli obavám z nedostatku loajality chebského obyvatelstva k Československu, bylo zřízeno letiště v Kbelích poblíž Prahy.