No, ono to bylo přesně obráceně. Válku spustila právě supranacionální (nadnárodní) myšlenka jednotné Evropy a byla vedena proti patriotům, vlastencům a nacionalistům jednotlivých zemí. Pro jistotu uvádím, že nacionalismus, vlastenectví a patriotismus byla vždy synonyma. Pro ideologie, které nad lásku k vlastnímu národu staví pohrdání jinými a nenávist k nim, jsme vždy měli termín „šovinismus“. Ten si ale poslední dobou nějak vypůjčilo feministvo, a nám je jako nový termín pro opovržení vůči jiným národům vnucováno původně dobré či neutrální slovo „nacionalismus.“  

Po tomto terminologickém okénku se můžeme vrátit k historii. To nacionalisté, patrioti a vlastenci jednotlivých zemí vedli osvobozovací válku proti nacistické panevropské ideologii, a tuto válku naštěstí vyhráli. Druhou světovou válku nevyvolal nacionalismus. Ten ji naopak vyhrál, když porazil myšlenku unifikované a centralizované Evropy. A právě hrdé vlastenectví je zárukou svobody a jedinou překážkou nastolení diktátu myšlenky kontinentovládné jednoty.

Sjednotitelé různých dob používali různé slovníky a různé metody. Ale vždy za hlavní překážku prosazení své ideje považovali „sobectví“ jednotlivých zemí, které podle nich blokuje tu správnou cestu vpřed. A to je nakonec vždy prozradí. Podívejme se na dvě různé, přece však podobné myšlenky.