Třiašedesát let vyšetřování, zkoumání archivů a utajovaných materiálů může skončit. Je to venku. Amerického prezidenta nechala zastřelit členka českého parlamentu Lucie Hrdá. Sama se k tomu veřejně doznala, když na své sítě napsala „Kde je Lee Harvey Oswald teď, když ho opravdu potřebujeme?“

Soudný člověk musí zalapat po dechu – tohle je opravdu možné? Veřejně podněcovat ne pouze k nenávisti, ale rovnou k vraždě? Nabádat k zastřelení představitele našeho nejvýznamnějšího spojence? Tím projevujeme svou příslušnost k Západu? To bude teď normální? I když s tím spojencem… je to vůbec spojenec, když jeho současného prezidenta náš prezident označil za odpornou bytost, které by ruku nepodal? Ale to bude patrně nějaká dialektika, protože Pavel si teď může nohy zlámat, aby se za Trumpem vetřel na summit do Turecka. Asi aby mu tam mohl demonstrativně nepodat ruku.

Takže tu evidentně máme novou éru politické kultury. Když se nám někdo z politiků nebude líbit, vyzveme k jeho zastřelení. Třeba se toho někdo ujme, jako nedávno málem úspěšně na Slovensku. Co kdyby takhle nějaký politik napsal „kéž by se v Macronově případě tentokrát Šakal trefil lépe.“ Také fajn? Nebo by mohl někdo napsat, že by si Merz či von der Leyenová zasloužili lepší provedení operace Valkýra. Také dobré? Nebo kdyby nějaký náš mediálně neoblíbeny politik před patnácti lety pronesl, že na Obamu by bylo nejlepší použít recept ku-klux-klanu? Také dobré? Také v pohodě? No, Hrdá nasadila laťku hodně vysoko, uvidíme, kdo s ní půjde výš. Je nyní přece evidentní, že dovoleno je vše.