Koncem roku 2013 se ve svobodných celonárodních volbách zvolený prezident a legitimní vláda a parlament rozhodli odložit podpis asociační smlouvy s EU, protože podmínky tohoto dokumentu byly pro Ukrajinu ekonomicky nevýhodné.
Tehdejší prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč (do dnešního dne správně ústavně nesesazený), proto raději podepsal výhodnější bezpodmínečné půjčky a smlouvy na hospodářskou spolupráci s Ruskem.
Tyto kroky se však nelíbili proevropské prounijní opozici (chápejte parlamentní menšině, která prohrála svobodné volby), proto se rozhodla svolat na Kyjevském náměstí demonstraci, kterou původně prezentovala jako pouhé vyjádření nesouhlasu s nepodepsáním asociační dohody s EU, která měla celkem velkou účast, neboť podle tehdejších průzkumů si přálo vstoupit časem do EU cca 40% Ukrajinců.
Tato demonstrace se brzy proměnila na stanový tábor uprostřed Kyjeva, když cca 5 – 6 tisíc lidí odmítlo po ukončení demonstrace náměstí opustit a tak vznikl tzv MAJDAN. Tito lidé, kteří zůstali tábořit na Majdanu, si celou akci přivlastnili, a přetvořili podle sebe, a z protestu proti nepodepsání asociační dohody udělali akci na odvolání vlády a prezidenta Janukovyče.
Patrony této akce se stali vůdci ve volbách poražené opozice a lídři fašistických a neonacistických ukrajinských spolků a hnutí. Místo pokojných protestů, na které má ve svobodné zemi každý občan právo, začali tito lidé stavět na ulicích barikády, zapalovat pneumatiky, útočit železnými tyčemi a zápalnými lahvemi na policisty a obsazovat a ničit vládní budovy.
Tady bych se s dovolením na moment zastavil a položil všem těm lidem, kteří dnes nazývají lidi bránící své domovy v Luhansku a Doněcku teroristy, jestli jim toto přijde v pořádku?!
V každé normální demokratické zemi, by po něčem takovém samozřejmě a zcela oprávněně následoval policejní zásah, při kterém by byli především zatčeni vůdci a podněcovatelé této násilné akce, a poté, by bylo náměstí, na kterém byli aktéři násilností shromážděni, vyklizeno za pomoci situaci přiměřených donucovacích prostředků. Jenže, to by nesměli mít vůdcové těchto násilností podporu z EU a USA!
Takže místo, aby ze zahraničí přišla prezidentu Ukrajiny podpora předních evropských a amerických činitelů v situaci, kdy se menšinová opozice a neonacisté snažili dostat násilným způsobem k moci v zemi, přišli ze strany západu naprosto neopodstatněné výhrůžky na adresu oficiální vlády a prezidenta, a hrozby různých postihů a sankcí vůči Ukrajině, pokud bude dán povel policii k rozehnání násilníků shromážděných na Majdanu.
Do takto vypjaté situace v suverénní zemi se tak začali naprosto nevhodným, až skandálním způsobem plést západní velmoci, a jejich oficiální představitelé dokonce vystupovali přímo na Majdanu a vyjadřovali svou podporu demonstrantům, kteří se násilným způsobem snažili převzít moc v zemi!
Násilnosti díky této podpoře a váhavosti slabého a nerozhodného prezidenta nakonec vyústili v pouliční válku, při které vzrůstal postupně počet raněných a mrtvých jak na straně demonstranty napadané policie, tak na straně aktivních příslušníků Majdanu.
Na popud části opozice a Viktora Janukovyče pak byla v únoru svolána schůzka a podepsána smlouva mezi zástupci Majdanu a oficiálními legitimními představiteli Ukrajiny, kterou parafovali jako svědci představitelé EU a Ruska.
Tato smlouva, která měla zajistit mír a ukončit násilnosti, ve které se prezident Janukovyč zavázal v prosinci 2014 abdikovat a vyhlásit mimořádné prezidentské volby, po kterých by si Ukrajinci sami mohli rozhodnout, jak bude vypadat budoucnost jejich země, byla během několika málo hodin porušena příslušníky Majdanu, kteří pod vedením neonacistických vůdců uctívajících válečného zločince Štefana Banderu znovu zaútočili na policisty a posléze přímo na prezidentský palác.
Policie a armáda nedostali od prezidenta žádný smysluplný rozkaz a tak vyklidili Kyjev a prakticky ho zanechali napospas neonacistickým hordám a násilnosti podporující části opozice. Prezident Janukovyč opustil svou zemi a svůj lid a zbaběle uprchl do Ruska. Vlády v zemi se ujala bez jakéhokoli legitimního mandátu opozice, která prohrála regulérní svobodné volby a neonacistické organizace, jejichž vůdci zasedli přímo v nové vládě společně se zástupci výše zmiňované opozice.
Tady bych se znovu rád pozastavil a opět se zeptal těch, co podporují tuto novou nelegitimní vládu, která se násilím zmocnila vlády na Ukrajině a svrhla legitimní vládu, jestli se jim to pořád všechno zdá být v pořádku?!
Chtěl bych těmto protiruským štváčům připomenout, že v ukrajinské ústavě existuje podobný článek, jako existuje v té naší české, který dává občanům země právo k občanské neposlušnosti a odmítnutí loajality, pokud se představitelé země chovají v rozporu s ústavou.
Nejsem žádný erudovaný právník, ale násilný puč neonacistů a menšinové opozice, díky němuž je svržena svobodně zvolená legitimní vláda a prezident, se mi zdá býti silně neústavním a jeho vůdci tedy nemají žádné právo si činit nárok na vládu v zemi a na poslušnost a loajalitu národa.
V důsledku tohoto neústavního puče a prvních radikálních antiruských kroků nové pučistické vlády, se autonomní republika Krym rozhodla uspořádat referendum o vystoupení ze svazku s Ukrajinou a na základě jeho výsledků se vrátila zpět k Rusku.
V jihovýchodní části Ukrajiny se dvě oblasti (Luhanská a Doněcká) odmítli přesně dle práva daného ústavou, podrobit diktátu nové jimi nezvolené vlády a poté, co bylo zabito a zaživa upáleno několik desítek příznivců federalizace země příslušníky neonacistických organizací, jejich předáci sedí v současné ukrajinské nelegitimní vládě, vyhlásili samostatnost a vznik nového federativního státu Novorossije.
Nelegitimní vláda na tento krok reagovala vyhlášením trestné vojenské operace a poslala na lidi, kteří jí jakožto neústavní odmítli poslušnost tu část armády, která jí slíbila věrnost.
Během této vojenské operace vedené především proti civilnímu obyvatelstvu a hrdinům z domobrany, kterým pomáhají v jejich boji dobrovolníci z Ruska, Srbska, Španělska, ale také z Česka, Slovenska a jiných zemí, kteří se stejně jako kdysi interbrigadisté ve Španělsku přišli aktivně zapojit do boje s nacismem, se Novorossija zmocnila mnoha stovek kusů vojenské techniky, kterou ukořistila v bojích s ukrajinskou armádou a z kasáren a opraven ležících na území Doněcka a Luhanska. Tato technika, je z 90% sovětské, nebo ruské výroby a je identická s technikou, kterou ještě pořád vlastní i ruská armáda.
Díky této technice, odhodlanosti bojovníků domobrany a nízké bojové morálce ukrajinské armády, které se nechce bojovat proti svým bratrům a sestrám a umírat za kyjevskou pučistickou vládu, došlo v současnosti k průlomu v bojích a změně situace ve prospěch armády Novorossije. Ukrajinská vláda, které prostě zkrátka chybí dost fašistů na to, aby zlomila odpor statečně bojujících mužů a žen z Luhanska a Doněcka, si proto vymýšlí různé pohádky o ruské invazi a podpoře, zapomínajíce předložit jakékoli věrohodné nezpochybnitelné důkazy.
Přijde mi, že ohánět se satelitními snímky, na nichž nejde cokoli pořádně rozeznat a nepodloženými svědectvími, je trošku málo na to, aby se křičelo o invazi a o nutnosti vojenské pomoci NATO pro Ukrajinu. Ono, kdyby totiž nakonec opravdu k té válce Ukrajiny s Ruskem, vinou neustálých provokací ze strany Ukrajiny, jako je střelba na ruské území, vraždění ruských reportérů a zatýkání ruských diplomatů opravdu došlo, tak ani pak by do toho NATO, ani EU, jejichž není Ukrajina členem, nemělo vůbec nic být!
Přijmou v této chvíli Ukrajinu do NATO, by, bylo pouze účelovým krokem a záminkou k vyvolání války tohoto společenství s Ruskem, které by samozřejmě nemohlo nechat vyvraždit civilní obyvatelstvo Novorossije ukrajinskými fašisty a jejich spojenci z NATO bez boje o jejich záchranu.
Ladislav Kašuka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
