Ladislav Peychl: Bohatí, chudí a obyčejní

30.06.2015 21:47

Podle představy politiků se naše společnost dělí na občany bohaté, chudé a obyčejné. Nejsem sociolog, nicméně pokusil jsem se na to podívat z pozice člověka obyčejného, za něhož se považuji.

Ladislav Peychl: Bohatí, chudí a obyčejní
Foto: Hans Štembera
Popisek: Žebrající u Pražského hradu

Jak zámožní ke svému bohatství přišli? Jak známo cesty k bohatství byly různé. Prvními bohatými se po změně režimu před 25 lety stali vrcholní pohlaváři vládní garnitury z doby reálného socialismu, současně s aktivisty, kteří provozovali černé obchody s valutami. Ti vyzvedli své utajené úspory a vrhli je do podnikání, zprvu v kuponové privatizaci. Jiní se včas podíleli na rozprodávání majetků státních statků. Znám případ obchodníka s markami, solidního občana, který za minimální cenu vykupoval polnosti od starých lidí, kteří restituovali pozemky a již neměli sílu k hospodaření. Jiní občané získali majetek prodejem restituovaných nemovitostí a investovali peníze do vlastního podnikání nebo do cenných papírů. Podnikání v zemědělství z různých důvodů příliš velké bohatství nepřináší.

Naposled zmiňuji zbohatlíky z řad politiků. Mnozí z nich napříč politickým spektrem vstoupili do politiky s cílem osobního obohacení.

Chudými občany jsou bezdomovci a někteří poživatelé starobních důchodů, kteří v době aktivního života nepomýšleli na vlastní zajištění ve stáří. Kromě toho mnozí své důchody předávají dospělým dětem.

Jedni spoléhají na sebe, zatím co druzí spoléhají na stát

Obyčejní lidé žijí všude kolem nás, v sídlištích, ve vilkách zděděných po předcích nebo vystavěných v době reálného socialismu ale též na vesnicích. Jejich příjmem jsou měsíční plat, podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky nebo penze. Poživatelé sociálních dávek si většinou nestěžují. V horší pozici jsou lidé, kteří nemohou najít práci, ač by pracovat chtěli. Obyčejní lidé plní supermarkety, na jídle většinou nešetří a své potomky vybavují modernímu mobilními telefony. Jsou zde ale dvě skupiny. Jedni spoléhají na sebe, zatím co druzí spoléhají na stát, od kterého očekávají veškeré zajištění své existence. Mnozí k volbám nechodí a jen si na vše stěžují.

Obyčejné lidi se před volbami snaží oslovit všechny politické strany. Jsem dalek ctižádosti navrhovat řešení. Soudím však, že ve svobodné demokratické společnosti by mělo platit: „Každý si řiď svůj život, práva druhých však dodržuj !“

Na závěr cituji slova J.F.Kennedyho:“ Neptejte se, co vlast může udělat pro vás, ptejte se, co vy můžete udělat pro vlast.“

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomio Okamura byl položen dotaz

migranti

V rozhovoru pro PL jste řekl, že hnutí SPD tady nechce žádné africké a islámské migranty. Ty ale podle všeho k nám ani nechtějí. Jak se ale stavíte k přijímání uprchlíků z Ukrajiny? A vracel byste na Ukrajinu bojeschopné muže? A pokud ano, jak?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 354. Karel Kryl – Titulkář

16:40 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 354. Karel Kryl – Titulkář

Každý zná Karla Kryla jako písničkáře, ale už méně jako básníka, natož autora drobnějších próz, psan…