Za devatero horama, devatero řekama a devatero lesama žila jedna stara, hodna, multykulturni babička. Jedneho krasneho slunečneho dňa seděla na zapraži, čuměla bez ducha na ČT1 a řika si: "Proč ja stara p.ča bydlim tak daleko?"

Multikulturní panelák 

A rozhodla se, že si kupi barak ve městě a bude na sklonku sveho usměvaveho života konat myltykulturni dobro. Proto si nepronajala jakysik maly ošuntěly kvartyr od erpegečka, ale kupila si od Bakaly cely panelak. Maňa sice řikala, že Bakala je pěkna kurva, ale to multykulturni babičce nevadilo, bo na barak ziskala grant, a jak znamo, penize ukradene z cizich dani nesmrdi.

Do každeho z osumadvaceti kvartyru nastěhovala babička ruznorode lidi, bo Maňa řikala, že v ruznorodosti je krasa. Do většich kvartyru umistila Němce, bo brečeli, že maju malo životniho prostoru, Francuze, bo s nima neni k vydrženi a Angličany, bo k nim furt jezdili na navštěvu jacisi chlopi s turbanama. Aji Polaci měli velky kvartyr, ale furt si ho šibovali sem a tam. To už je taky polsky zvyk. Oni nevydrža na jednom mistě.