Za devatero horama, devatero řekama a devatero lesama žila jedna stara, hodna, multykulturni babička. Jedneho krasneho slunečneho dňa seděla na zapraži, čuměla bez ducha na ČT1 a řika si: "Proč ja stara p.ča bydlim tak daleko?"
Multikulturní panelák
A rozhodla se, že si kupi barak ve městě a bude na sklonku sveho usměvaveho života konat myltykulturni dobro. Proto si nepronajala jakysik maly ošuntěly kvartyr od erpegečka, ale kupila si od Bakaly cely panelak. Maňa sice řikala, že Bakala je pěkna kurva, ale to multykulturni babičce nevadilo, bo na barak ziskala grant, a jak znamo, penize ukradene z cizich dani nesmrdi.
Do každeho z osumadvaceti kvartyru nastěhovala babička ruznorode lidi, bo Maňa řikala, že v ruznorodosti je krasa. Do většich kvartyru umistila Němce, bo brečeli, že maju malo životniho prostoru, Francuze, bo s nima neni k vydrženi a Angličany, bo k nim furt jezdili na navštěvu jacisi chlopi s turbanama. Aji Polaci měli velky kvartyr, ale furt si ho šibovali sem a tam. To už je taky polsky zvyk. Oni nevydrža na jednom mistě.
Babička si zabrala nejkrasnějši slunečny byt v přizemi, vyzdobila si ho nejškaredšima artefaktama moderniho uměni a robila v baraku domovnicu. Od většich partaji vybirala větši najemne a přerozdělovala ho do menšich kvartyru. To byla docela fungujici metoda, jak zajistit, aby si mali moc nevyskakovali, bo by jim babka jinak nedala přerozdělene dotace. Většinu dotaci sice spotřebovala babka sama na sebe, ale to nikomu nevadilo, bo když je člověk u koryta, nema moc mlaskat nahlas.
Voda stoupá
Jenže babka zrobila chybu. Bo se nikdy nestarala o zatepleni fasady, v jedne krute zimě fasada promrzla a v nejvyššim patře v řeckem kvartyře praskla voda. Chvilu byli Řeci potichu, bo měli vodu zadarmo. To už je taky řecky zvyk, jak je cosik zadarmo, tak su potichu, aby se na to nepřišlo. Jenže vody bylo moc a začala zaplavovat okolni kvartyry. V celem baraku se totiž nezaviraly dveře, bo babka raz u Portugalcu rozhodla, že v celem evropskem domě se nebudu zavirat dveře. V irskem kvartyru sice chvilu mrmlali, ale naposedme si už aji oni uvědomili, jak odhlasovat jediny spravny vysledek, aby se babka nezlobila a dotace zustaly cele.
Nejdřiv se začali vztekat Němci a Francuzi, bo v jejich velkych kvartyrach se nazbiralo vody po cypa, jejich vlastni děcka už musely spat v patrovych postylkach u stropa, ale vodě to furt nestačilo a přitekalo ji vic a vic. A tak babka rozhodla, že každy z najemniku povinně přijde s kyblem, a odnese si do svojeho kvartyra jednorazově jeden až pět kyblu vody. Buďme solidarni s Němcama, vyhlasila babka nove heslo. Jenže voda heslum nerozuměla a tak ji bylo u Němcu vic a vic, navic fčil už nadavali aji v tych malych kvartyrach, bo voda nehleděla na to, co si v nich za ty roky pracně vybudovali. A tak zničila koberce, plovouci podlahy, aji nabytek a furt to vodě bylo malo.
Mrtvou babku nikdo nelitoval
A tak babka vymyslela novy mechanyzmus a rozvedla vodu od Řeku novyma trubkama do každeho kvartyra automatycky, bo po chodbach se už stejně nedalo chodit, dveře už nešly vubec zavřit, bo byly nacucane jak houba a stejně už to bylo jedno, bo voda byla všude. Nejvic pyskovali Češi, že k nim nikdy nic takeho nepovede. Pak si tu trubku nejen sami nainstalovali, ale navic si ju dali dvarazy širši než ostatni, bo v Kauflandu měli slevu. Rano je našli všecky mrtve, plavali s nafuknutyma břuchama až u stropa mezi prazdnyma lahvačama. Teprve tehdy, až se to zlomilo aji v Česku, došlo aji partajim z teplych, vyhřatych kvartyru, že je to fakt važne. Dosud chodily po baraku s heslama "Milion litru vody do každe domacnosti - jen ne do te moji!". Tyto suche partaje pak poscypaly jako prvni, bo voda z tych trubek se nepta, kdo je kdo a teple kvartyry dostaly šok a zhroutily se jako prvni.
A jedneho rana, když Polaci zase šibovali svuj kvartyr, se provalil podmačeny strop, babku v přizemi to zavalilo a bylo po ni, kravě blbe stare multykulturni nemyslici. Polsky najemnik, občanskym povolanim instalater amater, vyšel ven, našel hlavni hydrant a vodu zastavil.
A tym pohadka konči. Kromě mrtve babky, keru nikdo nelitoval, chtěli všeci zbyvajici živi najemnici žit šťastně až do smrti, ale už to nešlo. Když přide zaplava a domovnik včas nenajde hydrant, tak nacucane dveře a stěny možete sušit jak chcete, ale tak jako kdysik to už nikdy nebude.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
