Ten první návrh spočíval v tom, jestli rozdílný přístup k lustračnímu zákonu v Česku a na Slovensku po rozdělení společného státu má po čtvrtstoletí nějaké zaznamenatelné dopady na aktuální stav elit v obou státech a zda se dají na základě rozdílného přístupu jako argumentu popsat nějaké jiné rozdíly, které by byly jeho funkčními hodnotami. Dokonce jsem snad zaslechl slovo morálka a morální stav, ale mohu se mýlit.

Jakkoliv se zdá zřejmé, že stav českých elit je takový, že na něj taková prkotina, jako je praxe uplatňování lustračního zákona, prostě nemůže mít žádný podstatný vliv, návrh je to dobrý. Už jenom proto, že bychom se mohli obecně více zabývat rozdíly v české a slovenské společenské praxi po vzájemném rozchodu a zkoumat jejich vliv na rozdílnou dynamiku společenského vývoje obou zemí.

Druhý návrh navazoval na příběhy mnohých diskutujících, které obsahovaly zmínky o tom, co všechno se tak nějak po nevyzpytatelných chodníčcích osudu v jednotlivých archivech ztratilo. Týkal se toho, že by bylo dobré zpracovat nějaký kvalifikovaný přehled toho, co bylo v posledních letech z jednotlivých klíčových archivů skutečně a nepochybně „odkloněno“.