Ten první návrh spočíval v tom, jestli rozdílný přístup k lustračnímu zákonu v Česku a na Slovensku po rozdělení společného státu má po čtvrtstoletí nějaké zaznamenatelné dopady na aktuální stav elit v obou státech a zda se dají na základě rozdílného přístupu jako argumentu popsat nějaké jiné rozdíly, které by byly jeho funkčními hodnotami. Dokonce jsem snad zaslechl slovo morálka a morální stav, ale mohu se mýlit.
Jakkoliv se zdá zřejmé, že stav českých elit je takový, že na něj taková prkotina, jako je praxe uplatňování lustračního zákona, prostě nemůže mít žádný podstatný vliv, návrh je to dobrý. Už jenom proto, že bychom se mohli obecně více zabývat rozdíly v české a slovenské společenské praxi po vzájemném rozchodu a zkoumat jejich vliv na rozdílnou dynamiku společenského vývoje obou zemí.
Druhý návrh navazoval na příběhy mnohých diskutujících, které obsahovaly zmínky o tom, co všechno se tak nějak po nevyzpytatelných chodníčcích osudu v jednotlivých archivech ztratilo. Týkal se toho, že by bylo dobré zpracovat nějaký kvalifikovaný přehled toho, co bylo v posledních letech z jednotlivých klíčových archivů skutečně a nepochybně „odkloněno“.
Zkrátka a dobře nemluvit o ztrátách archiválií tak nějak po straně a rádoby vševědoucně, ale shromáždit domněnky a pověsti a provést pořádnou inventuru. Možná, že by takový přehled ztracených nebo rovnou ukradených archiválií dal trochu jiný smysl tomu, co doposud nebylo „odkloněno“ nebo naopak bylo úmyslně ponecháno na místě. Takový dokument by byl jedním z nastavených zrcadel, která dnešní společnosti tolik chybí.
Sice můžeme i přes nabádání Williama Shakespeara nadávat na zrcadlo, i když máme křivou hubu, problém je v tom, že u nás nemáme jistotu, že ta zrcadla nejsou křivá. Zdá se, že dnes spousta lidí dělá všechno proto, abychom kolem nás nastavili křivá zrcadla a učinili svět kolem nás daleko hnusnější, než ve skutečnosti je… Dlužno podotknout, že archivy a svědectví, která údajně vydávají, patří mezi zrcadla nejpokřivenější.
Byl bych rád, aby se mé úvahy nedotkly všech, kteří se snaží jít poctivě „ad fontes“ a skládat pomalu a systematicky obrazy minulých událostí. Jejich práce můžeme najít při troše úsilí ve vědeckých knihovnách. Mluvím o těch, kteří každodenně dodávají na základě objednávky médiím a politickým aktérům argumenty z archívů k účelové dehonestaci nebo adoraci lidí a jejich činů. Dvorní historici byli, jsou a budou a mají značný vliv. Jsou opakem dvorních astrologů, kteří hledí do budoucnosti…
Náš svět je daleko lepší, než se nám snaží tato zvláštní sorta dvorních šašků se svými archívy namluvit. Z toho vycházejme a věřme více tomu, co pochází z bezprostřední komunikace s lidmi, než tomu, co pochází z médií. A hlavně věřme sami sobě…
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
