Upřímně jsem se bavil, protože Jan věnoval ohromné úsilí tomu, aby jeho dílo bylo opravdovým solitérem, prakticky nezařaditelné a právě tímto jednoduchým marketingovým způsobem neuchopitelné. Nicméně přátelům se pomoc neodmítá, a tak jsem usedl ke klávesnici a začal jsem shromažďovat chabé rozprášené zbytky svých šedých buněk a prosit je, aby mezi nimi přeskočila nějaká myšlenka. Pro začátek jsem hledal dobrou otázku a přiklonil jsem se tomu, že jsem se ptal sám sebe, co bych se chtěl o knize z takového marketingového hesla dozvědět, aby kniha přitáhla mou pozornost a přitom se mi alespoň nabídla nějaké své klíčové atributy, abych si ji mohl někam zařadit.

Uvědomil jsem si, že „Souhlasu netřeba“ je na první pohled pěkný macek, a tudíž pozornost v obchodě určitě přitáhne. Je napsána ve více jazycích, to je další skutečnost, která budoucímu čtenáři jistě neunikne, když už ji bude držet v ruce. Právě v tento moment by měl mít po ruce pomůcku, která by mu odpověděla na otázku: „Co to ksakru je…?!? Do třetice je tu ten podivný název „Souhlasu netřeba“. Proč to mám číst, když je autorovi jedno, jestli se s ním ztotožním…?!?

Jak už výše uvedeno, dostalo se mi té mimořádné cti a radosti zároveň, když mě Jan Campbell vyzval, abych přičinil k jeho knize „Souhlasu netřeba“ několik poznámek. Rozhodl jsem se soustředit své myšlenky do krátké úvahy právě na téma titulu knihy. Jsem totiž hluboce přesvědčen o tom, že jen málokdy se podaří najít tak příhodný titul pro knihu, která je složena ze vzájemně teritoriálně i oborově nesouvisejících textů. Navíc jde o titul, který vystihuje do značné míry tu největší hodnotu, kterou v sobě Janovy texty mají.