Kniha renomovaného autora Jana Žáčka 10 hvězd, jak podtitul napovídá, je skutečně pozoruhodným příběhem deseti synagog v deseti českých a moravských městech, jen namátkou jmenuji synagogu v Jičíně, Krnově, Mikulově, Plzni i Úštěku a dalších místech. Autor se vydal na cestu a podrobně ve svém díle zmapoval nově zrekonstruované synagogy, jejichž původní technický stav byl žalostný a hrozil jejich zánik. Jan Žáček hned v úvodu píše, že především díky hluboce věřícímu římskému katolíkovi, panu architektu Janu Soukupovi, který v rámci projektu Deset hvězd se významně podílel na renovaci židovských synagog, a já už jen dodávám, že jim vrátil jejich původní sloh i krásu. Pro úplnost snad ještě, že Jan Soukup zachraňuje i katolické památky, neboť smyslem jeho života je – být užitečný a pomáhat lidem a památkám. Autor knihy i pan architekt jsou si nepochybně silně vědomi, že budoucnost neexistuje bez minulosti, vědomí stále vzácnější, o to více zaslouží náš obdiv a uznání.

Žáček však nepopisuje jen historii a průběh restaurátorských prací, ale připomíná i významné židovské osobnosti, které v daném místě žily. A v krátké glose Smutné konce, doprovázející každou kapitolu, nezapomněl ani na tragický osud židovských obcí za nacistické okupace, např. v jičínské synagoze byla bohoslužba ukončena na podzim 1941, židovská obec byla zrušena v roce 1942 a sedmdesát sedm jejích členů bylo zavražděno v Osvětimi i dalších vyhlazovacích táborech. Budova synagogy zažila mnohé, včetně požáru v roce 1840, o této chmurné události vypráví zlomek hebrejského rukopisu, který byl nalezen na synagogální půdě, jak se čtenář v knize dočte. V prvním patře budovy je hlavní expozice, vlastně knihovna, kde lze najít i rozbory tvorby židovských spisovatelů i kritiků. A návštěvník zde může posedět i v kavárně, neodmyslitelné součásti společenského života, která svým esprit navozuje atmosféru 19. a 20. století; elegantní interiér připomíná i židovské novináře, kteří působili v českých zemích a jistě chodívali do kavárny, aby zde diskutovali o politice a literatuře. Kavárenský interiér připomíná Balzakův výrok, že kavárny jsou salony demokracie.