Jsou zprávy, které se mi nepíšou lehce a právě tato mezi ně patří.

Chci na začátku tohoto smutného příběhu nejdříve připomenout, že cisterciáci poskytovali v rámci svého působení na Velehradě již od 13. století n.l. útočiště nemocným a slabým lidem, a to ve zdejším  na Moravě prvním založeném klášteře.

Z novodobější historie velehradského kláštera stojí za zmínku minulé století, kdy došlo k přestěhování chovanců z Prahy - Břevnova právě na Velehrad. Zde byli tito chovanci v ústavní péči sester řádu svatého Karla Boromejského s názvem Vincentinum- dům milosrdenství

Z vůle komunistické moci nejdříve soudruzi násilně vyhnali a internovali jezuity z kláštera na Velehradě a na jejich místo pak v roce 1952 nastěhovali právě chovance z Břevnovského kláštera, kteří zde, aniž by se je někdo na to ptal, získali svůj nový domov a přinesli sem i svůj název “Vincentinum-dům milosrdenství”, který funguje do současnosti.

Pomoc bližním, kteří potřebují pomoc, se zkrátka za velehradskými klášterními zdmi odehrává po celá staletí. Vykonávají jí především lidé oddaní Bohu,  kteří činí dobrodiní pro Ty, kteří milosrdnou pomoc potřebují.