O pár dnů později, 9.června 1990, komentoval legendární novinář Pavel Tigrid ve studiu Rádia Svobodná Evropa první výsledky voleb, k nimž přišlo na dnešní poměry neskutečných 96 procent voličů. Každý druhý z nich dal tehdy svůj hlas Občanskému fóru. Další dvě demokratické strany dostaly dohromady skoro 20 procent. Druhou nejsilnější politickou stranou v parlamentu se ovšem tehdy stala Komunistická strana Československa: hlasovalo pro ni 13 procent voličů.
Bylo to překvapivě hodně, ale Pavel Tigrid zůstal v klidu: je to, říkal, prostě jen tvrdé jádro, které časem, biologickou cestou, vymizí samo od sebe.
Mýlili se jak Pavel Tigrid, tak budoucí prezident ČR Miloš Zeman. Původně vymírající tvrdé jádro postupně doplňovali čtyřicátníci a třicátníci a v posledních letech dokonce i lidé pod třicet. V parlamentních volbách v roce 2010 získala KSČM přes 11 procent hlasů a v krajských volbách se dokonce stala v celostátním měřítku s téměř 21 procenty druhou nejsilnější politickou stranou po ČSSD. Celkem logicky žádala - a dostala- pak v krajských radách podíl na moci včetně tak citlivých resortů jako je školství nebo zdravotnictví. Dodat je ovšem třeba, že voličů KSČM bylo v obou případech, jak v parlamentních tak v krajských volbách, zhruba stejně, a sice přes půl milionu.
Procentuální výsledek se liší kvůli tomu, že zatímco voličské jádro komunistů nastupuje k urnám disciplinovaně jako jeden muž či žena, je celková volební účast v krajských volbách v ČR tradičně nižší než při volbách do parlamentu.
Jistě: všichni voliči KSČM nejsou skalní komunisti. Mnozí tuto stranu volí, jak tvrdí sociologové, protože v parlamentních stranách, které se podílely na vládě, nevidí kvůli skandálům alternativu a protože ji nevidí ani ve stranách nově vznikajících. Je to tedy jakási volba z protestu. Problém je v tom, že zatímco se obměnilo voličstvo komunistů, zůstalo v KSČM, alespoň jak se tato strana jeví navenek, dost věcí při starém: tak například podobně jako v minulých letech oslavila pražská KSČM a Svaz mladých komunistů i dnes výročí únorového převratu u hrobu Klementa Gottwalda na pražských Olšanech. Tedy na místě, kde je pohřben člověk, za jehož vlády tady končili lidé kvůli odlišným názorům v kriminálech, pracovních lágrech nebo na šibenici. Že jsou dneska v řadách KSČM běžně i lidé, kteří aktivně pomáhali udržovat totalitní režim až do jeho konce například tím, že pracovali pro tajnou bezpečnost, vyplouvá co chvíli na povrch při obsazování míst v krajských radách komunistickými kandidáty. To všechno jsou signály, že se KSČM ani po 23 letech s totalitou nerozešla. Dokud se to nestane, zůstane pro demokracii hrozbou.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
