Každopádně ale riskoval hodně: kdyby měl prezident Klaus ochranku hodnou toho jména, a ne jen houf nohsledů, zvyklých evidentně jen na to, že poddaní svému panovníkovi oddaně holdují, nemusel to přežít. Především ale svým činem potenciálně ohrozil všechny v davu, který se v tu chvíli kolem prezidenta tísnil. Takže je vlastně štěstí, že českého prezidenta hlídají podržtašky.
Většině soudných lidi v této zemi je přitom jasné, že střílením z airsoftové pistole se toho na politické scéně vyřeší zrovna tak málo, jako házením vajíček či shnilých rajčat na politické prominenty. Popřípadě jako přikreslením tykadel politikům, optimisticky shlížejícím na lid z volebních plakátů. Že si zdejší justice dovede s takovými akcemi na hraně či za hranou zákona poradit, dokázala už soudkyně Langerová z Olomouce dostatečně jasně, když odsoudila do vězení řidiče Smetanu, který si tykadla svého času vymyslel.
Jistě: střílet na prezidenta z atrapy pistole, která je na první pohled od skutečné zbraně k nerozeznání, je samozřejmě jiný kalibr, než vzít do ruky fixu a pomalovat plakáty. Nehledě na to, že to druhé má alespoň vtip. Oběma akcím dodává nicméně na důležitosti teprve význam, který jim přisoudí ti, jimž jsou adresovány. Bez ohledu na to, jak tyto údajné protesty posoudí justice.
A v případě svářeče z Chrastavy se reakce prezidenta a jeho hradní družiny dá těžko přirovnat k něčemu jinému než ke kanonu na vrabce. Jestliže prezidentův tajemník v televizi prohlásí, že kdo vezme do ruky pistoli, je vrah, i kdyby ta pistole byla jen namalovaná, dá se to snad ještě pochopit jako úsměvná nadsázka. Jestliže ale prezident odsoudí diskusi o selhání ochranky jako znevažování toho, co se stalo, jestliže trvá na tom, že na něj byl spáchán atentát, a jestliže to označí za výsledek špatného stavu společnosti, který mají na svědomí rozeštvávači a pisálkové, je třeba to vzít vážně. Zvláště pak v okamžiku, kdy ony rozeštvávače a pisálky odmítá hlava státu blíže identifikovat a s jejich identifikací má evidentně potíže i její oddaný hradní tlumočník, který jindy ví vždycky přesně, jak to či ono prezident myslel.
Svalovat vinu za vlastní selhání na „rozvraceče“, kteří štvou lidi proti vládě, má v této zemi totiž neblahou tradici. Teprve před necelým čtvrt stoletím tady skončila éra, ve které to tehdejší režim dovedl k dokonalosti. Za „rozvraceče“ mohl být kdykoli prohlášen kdokoli, kdo se odvážil cokoli kritizovat. Takže si to každý dvakrát rozmyslel. Jistě: dnes tady totalita nehrozí. Odbýt prezidentova slova jako výraz ješitné sebestřednosti se nicméně může vymstít. Stačí podívat se do sousedního Maďarska, kde premiér Orbán, podepřen ústavní většinou, pomalu ale jistě buduje autoritářský režim, oklešťující občanské svobody, a pojišťuje si ho změnami ústavy na desetiletí dopředu. Evropa dělá, že to nevidí. Jenže co vidíme my? Ve své vlastní zemi?
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Psali jsme:
autor: rozhlas.cz
