A protože český stát vlastní skoro 70 procent koncernu ČEZ, lze si snadno spočítat, o kolik už je, případně o kolik ještě bude coby majoritní vlastník chudší. A jelikož státní pokladnu plní především daně, daly by se ztráty ČEZu eventuálně rozpočítat až na jednotlivé daňové poplatníky v České republice.
To ovšem zdaleka není jediný způsob, jakým ČEZ přispívá k jejich zátěži: i zdejší cena proudu toho času roste- a bude růst i v budoucnu- , a to kvůli státním dotacím na obnovitelné zdroje. Nejen že je čeští spotřebitelé zaplatí ze svých daní, ale ještě mají postaráno o zdražování energií na řadu let. Na subvencích do fotovoltaiky zkasíroval ČEZ například předloni víc než miliardu a půl. Zisk z toho ale ve skutečnosti neměl, a neměla ho tudíž ani státní pokladna, protože ČEZ měl s pořízením slunečních elektráren velké výdaje. Nestavěl je totiž v letech 2009 až 10 sám, ale skupoval je od spekulantů. (Pardon, oficiálně se jim říká investoři). Odkup gigantických solárních polí u Ralska a Mimoně stál ČEZ například skoro pět miliard. Zaplatil je anonymním majitelům firmy Amun Res, se kterou se dá komunikovat jen přes poštovní schránku na Kypru.
Teď začíná ovšem ČEZ spolu se svým majoritním vlastníkem chystat na zdejší spotřebitele další past: Ač čeští politici s oblibou tvrdí, že je provoz a výstavba jaderných elektráren v ČR přece věcí „soukromé“ akciové společnosti, a tudíž jí do toho nikdo nemá co mluvit, rozbíhají se současně jednání o tom, aby kvůli plánované výstavbě dvou dalších bloků v jaderné elektrárně Temelín poskytl stát ČEZu záruku na takovou budoucí cenu elektřiny, která mu zaručí návratnost temelínské investice. Při současné cenové relaci kolem 40 eur za megawatthodinu se totiž rozšiřování Temelína jednoduše nevyplatí. A lichý je i argument, že to děláme pro vlastní soběstačnost a hlavně pro budoucnost, kdy prý spotřeba elektřiny poroste.
Soběstační totiž už jsme, protože ČEZ odsud elektřinu vyváží v objemech, které rok od roku rostou. Zatímco zdejší spotřeba elektřiny se za uplynulých sedm let zvýšila o pouhých tři čtvrtě procenta. A to jsme tady s energetickými úsporami teprve začali.
Ministr průmyslu Kuba už pro manévr, který by odhadem mohl přijít zdejší spotřebitele za rok až na 15 miliard, vymyslel i krycí jméno: Není to prý žádná garantovaná cena elektřiny, ale „ochrana proti krátkodobým cenovým výkyvům“, kdy by sice zákazníci v případě nižších tržních cen na Temelín dopláceli, ale zase by se prý ČEZ v případě, že se mu povede prodat na trhu elektřinu dráž, s nimi o případný zisk rozdělil. Která alternativa je pravděpodobnější, není těžké si představit, protože cena elektřiny by na volném trhu šla dolů už proto, že by se na něj z rozšířeného Temelína valily další megawatty.
Naštěstí je tady ještě Brusel. Z kabinetu evropského komisaře pro energetiku už zaznělo, že by v případě tzv. „ochrany proti cenovým výkyvům“ mohlo jít o nezákonnou podporu skupiny ČEZ, protože by ji to na trhu zvýhodnilo. V Bruselu ovšem netuší, že ČEZ není a nikdy nebyl produktem trhu. Je výsledkem marnotratné péče všech vlád, co se jich tady vystřídalo. Tu péči platíme všichni.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
