Ve snaze ho vylepšit, pokusili se totiž senátoři vnést do něj povinnost rozkrýt vlastnické struktury jak uchazečů o veřejné zakázky, tak i všech jejich subdodavatelů, a to ještě do tří let po ukončení zakázky.

Za správnost těchto údajů měla odpovídat vítězná firma, a pokud by některý z jejích dodavatelů nahradil úřední dokument o svých majitelích jen čestným prohlášením, pak by měl povinnost informovat alespoň o číslech účtů, na které jsou vypláceny dividendy. 

V principu to nebyl špatný nápad: tímto způsobem by se nejspíš rozkrylo, v jakých kapsách peníze z veřejných zakázek ve skutečnosti končí. Jenže legislativní postup, jakým to senát technicky provedl, by prý vnesl do zákona jen chaos a v reálu by ho zablokoval. Aby tudíž poslanci senátory přehlasovali a schválili zákon o veřejných zakázkách alespoň v původní, byť nedokonalé verzi, za to se nakonec přimlouval i ředitel Transparency International David Ondráčka.