Slovenský prezident Andrej Kiska a ministr zahraničních věcí Miroslav Lajčák se na newyorské akci OSN stylizovali do rolí citlivých jedinců a odpovědných politiků dojatých migrační krizí a ochotných přiložit ruku k dílu. Oba přišli zachraňovat svět, podpořit amerického Big Bosse Obamu a podiskutovat si s Madeleine Albrightovovou i Henry Kissingerem.

V tom okouzlení z prostředí nejvyšší mezinárodní politiky a v přítomnosti proslulých postav z panoptika geopolitických žonglérů zapomněli, odkud přišli. Slovensko, jehož zájmy mají obhajovat a prosazovat v rámci mezinárodní arény, chápou pouze jako svou dočasnou gubernii.

Pro současnou hlavu státu v roli zahraničního lokaje je totiž prvořadým úkolem udržování poslušnosti ve svěřené gubernii a pro šéfa diplomacie je státní post jen kariérním odrazovým můstkem do nejvyšších sfér světové scény.

Projev plný frází

Andrej Kiska se rád stylizuje do role moderního politika, který chápe výzvy současné doby a důsledně prosazuje kroky ke zlepšení světa ohrožovaného extremismem, nacionalismem, rasismem a bigótností. Nezklamal ani na takovém fóru, jakým je Valné shromáždění OSN, a ve svém projevu prohlásil:

"Jsem si jistý, že jsme více než schopni zvládnout takové výzvy, jakými jsou chudoba, hladovění, nemoce, nespravedlnost či diskriminace. Nová agenda nebude možná bez efektivní mezinárodní spolupráce a koordinace podporované institucemi OSN. Současně bychom neměli zapomínat na naši domácí úlohu - získat si srdce, myšlenky a důvěru našich lidí. Svět se zmenšil díky globalizaci a moderním komunikačním technologiím. Problémy, jimž náš svět čelí, jsou globálnější a více se prolínají. Přesto naše sociální instinkty často zůstaly na lokální úrovni a náš smysl pro zodpovědnost je často limitován našimi národními hranicemi."