Jenže já o tom nevěděl, na lavičku před okamžikem ještě volnou jsem se už nedíval a pokračoval v usedání – a to až do momentu, kdy jsem pocítil, že pode mnou už není lavička, ale cosi jiného. Vyděšeně jsem se snažil znovu rychle povstat, díky bolavému kolenu jsem se ale zapotácel a asi pěti následujícími kroky před početným obecenstvem chytal rovnováhu.

Ale to se už sedící kluk vítězně culil na blížící se maminku, která ho za jeho úspěšný skok pod spodní polovinu mého těla láskyplně a s úsměvem pohladila. A kouskem svého úsměvu, představte si tu štědrost, podarovala při usedání vedle svého triumfujícího synáčka i mě.

Víte, na koho jsem si v tu chvíli vzpomněl? Na redaktora Karla Pecha, který v šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století moderoval v tehdejší ještě Československé televizi Pořad Tajemství výchovy, jehož cílem bylo poskytnout naším lidem základní vědomosti o tom, jak se mají chovat.