Jemu samotnému a Spojeným státům, které jsou jeho rodiči, přece na tomto světě nic nehrozí. A nic jim nehrozilo dokonce ani v době Studené války, čili za existence SSSR a konkurenční Varšavské smlouvy, ale tehdy se ona matoucí obrana v názvu dala ještě jakžtakž unést. Ale jak ji unést poté, co po skonu Varšavské smlouvy mělo NATO coby „obranná „ organizace logické důvody taktéž složit kosti do rakve a tak darovat Světu mír, ale stal se pravý opak. Jako živou vodou pokropeno začalo NATO dokazovat, jak to s jeho „obranou“ vpravdě vlastně stojí. Nejdříve, v roce 1999 (ve stejném roce jsme do NATO vstoupili i my), bombardování Bělehradu, aby se od Srbska dalo odtrhnout Kosovo, kde byla zřízena největší americká vojenská základna v Evropě. Potom útok na Afghánistán a jeho následný rozvrat, trvající dodnes. V roce 2003 útok na Irák, který Iráčanům přinesl statisícové oběti na životech a ze země jich vyhnal miliony, vůdce státu Saddám Husajn byl zabit – a válčí se zde dodnes. V roce 2004 intervence v Sýrii, a to skrze Tureckem dodávané americké zbraně protivládním povstalcům – a válčí se zde též dodnes. V roce 2011 útok na Libyi, vůdce státu Kaddáfí byl zabit – a i zde rozvrat a válčení rvou kdysi kvetoucí zemi do dnešních dnů. A konečně skutečný majstrštyk v roce 2014 – a to už u nás na evropském kontinentě. Spojeným silám NATO i EU a s přispěním vkladu pěti miliard amerických dolarů, vložených do akce Washingtonem, se na Ukrajině podařilo svrhnout legální Janukovyčovu vládu, a místo ní ustavit „vládu fašistů z masa a kostí“, jak nástupný kabinet nazval někdejší zastupující předseda komise EU Němec Günter Verheugen.

A proč mluvím o majstrštyku? Zhruba od prezidentování Billa Clintona, kdy se k moci v USA dostali neokonzervatisté, sní totiž tito noví vládci Ameriky o tom, jak oddělit Rusko od Evropy nejen politicky, ale i hospodářsky. A právě Ukrajina, vůči Rusku buď nepřátelská, či v ohni války (v současnosti platí obě alternativy současně), plní roli Američany naprogramované hraniční klády, oddělující Evropu od Ruska, místo něhož se k Evropě touží hospodářsky přitulit právě Washington. Jeho ropa bude sice dražší než ropa ruská – ale bude zato západní a spojenecká.

A jak ještě jinak dalo po úmrtí SSSR a Varšavského paktu NATO o své náhle probuzené čilosti vědět? Třebaže ještě za prezidentování Bushe st. slíbili Američané Gorbačovovi, že se za souhlas SSSR se sjednocením Německa nepohnou od německých hranic dál na východ ani o decimetr, posunovali se po etapách na východ stále dál a dál, takže dnes síly NATO stojí už podél celých západních hranic Ruska. A už vůbec nehlásají, že nukleární válka nemůže mít vítěze, ale v souladu se svou novou vojenskou doktrínou naopak prohlašují, že změnily názor a že nukleární válka se vyhrát dá. Plán útoku je připraven a role jaderných raket povýšila z role pouhé odstrašovací síly na roli prvního ofenzívního úderu. V rámci této nové doktríny byla antibalistická raketová odpaliště zbudována v Polsku a stejná se připravují i v Rumunsku a později i v dalších k Rusku přilehlých zemích. Až bude síť těchto odpališť dokončena, octne se Rusko v dokonalém antibalistickém raketovém obklíčení. Nu a protože antibalistické rakety dokáží sestřelovat mezikontinentální rakety, kterými jedině by se Rusko mohlo raketovému útoku NATO postavit, znamená naznačený vývoj ruskou bezbrannost, jestliže někdo na Západě skutečně stiskne tlačítko. I proto Rusko vyhlásilo, že zřízení antibalistických raketových odpališť i v Rumunsku se už celou svou silou postaví.