Bác – a máme to. Dva muži, jimž se zahraniční politika stala životním osudem, hodnotí tutéž událost přesně opačně. Český politik.obviňuje z ukrajinské krize Rusko, americký politik z ní viní Západ. A jen jeden může mít pravdu a ten druhý pak zcela logicky pravdu nemá a dá se o něm říct, že rozumí zahraničnímu dění asi tak, jak koza rozumí petrželi.

Nedávno proběhla v Minsku schůzka Putina, Merkelové, Hollanda a Porošenka. Evropa si zkrátka řekla, že své evropské problémy si může vyřešit sama sebou, a že má-li toto jednání vést skutečně k míru, bude nejbezpečnější k němu Američany nepouštět. Ta jednání pak přinesla skutečný úspěch nejen v tom, že přinesla příměří, zastavení palby a oddálení válečných front jednu od druhé, ale že uznala specifičnost Luganské a Doněcké oblasti, pro které má ukrajinská vláda – dle minské dohody - vypracovat nový statut, odlišný od oblastí ostatních.

Každý, kdo sleduje dění v zahraničí i jen levým okem, si v tu chvíli spočítal, že budoucím kamenem úrazu dosažené minské dohody bude především ochota ukrajinské vlády splnit svůj minský závazek ohledně Doněcka a Luganska a nový statut těmto dvěma oblastem skutečně poskytnout. Zvláště s ohledem na fakt, že USA při jednání nebyly, a při svém dlouhodobém snaze oddělit Evropu od Ruska ve válečném ohni stále planoucí Ukrajinou, budou vládu v Kyjevě všemožnými způsoby – tajnými i veřejnými - nabádat k takovým krokům, které by tuto část minských dohod - a nakonec i dohodu celou - sabotovaly.