Televizní reklamu zná každý. To je přece to nepříjemné, periodicky se opakující intermezzo, vkládané do nejzajímavějších míst filmu. Čas, kdy si normální člověk odběhne uvařit kávu, otevřít lahváč anebo, my starší, odskočit. Většina z nás pak přitom zcela automaticky vypíná zvuk. Proč by také měli na sebe nechat křičet, nota bene ve vlastním obyváku, nepříjemným, zvýšeným hlasem (například) jakéhosi zeleného skřeta o výhodné nabídce toho či onoho, že.

O něco tím možná v poslední době přicházíme. O jedno důležité sdělení, které se ovšem netýká nabízeného sortimentu zboží. Ostatně, podívejte se na takový reklamní blok sami a pozorně. Na jakýkoli, náhodně vybraný. Stačí sledovat obrázky, zvuk nezapínejte. Ty hloupé hlášky fakt nemáte zapotřebí….

Multikulti poselství

Co uvidíte? Tak třeba skupinku mladých, která se jde někam bavit. Co by na ní mohlo být zajímavého? Normálně nic, ale… v té skupince musí vždycky být alespoň jeden člověk výrazně odlišného etnika. Anebo vzápětí: jiní mladí, dynamičtí lidé hrají jakousi napínavou hru a hle. Zas je tu zapojen nejméně jeden člověk s typicky africkými rysy.

Někdy to podivné, násilné a nepřirozené promíšení etnik zajde až do groteskních poloh. V jedné reklamě, lhostejno na jakou pitomost, veze bílý otec odněkud dva chlapce, zhruba podobného věku. Jakože veze syny ze školy. Ale jeden je Evropan, druhý jakoby z právě Konga vypadl….

No a co má být, mávnete rukou. To možná jen nějaký nadnárodní koncern zkoušel ušetřit a natočil pro svůj výrobek reklamu použitelnou ve více zemích. Anebo je to z Ameriky. Tam přece mají těch, no, afroameričanů, jako když naseje, ne? Chyba lávky!