Na Apríla, opustil poslední z vojáků amerického konvoje území naší vlasti. Už vidím mladičké hlasatelky veřejnoprávní televize, jak zamáčknou slzu v oku a s potlačovaným vzlykem nám sdělí, že družba (prozatím) skončila. Dopadlo to dobře, na shledanou přátelé!

Politici a mainstreamová media ale slaví už několik dní. Podle premiéra Bohuslava Sobotky a náčelníka generálního štábu Petra Pavla se ukázalo, že teze o rozděleném národu jsou mediální fikcí (iDnes). Lidovky zase s ulehčením konstatují: Česká veřejnost míří na Západ.

Upřímně řečeno, mají co slavit. Jejich obraz ČR, jako věrného vazala, se podařilo udržet. Protentokrát to ještě vyšlo. Jako bych ten rachot kamenů, padajících z jejích srdcí, slyšel až na Moravu.

Pokus o vysvětlení

My ostatní pak máme důvod k přemýšlení. Jak se jim to podařilo? Jak s nepříliš vlídného pohledu českého lidu na cizí vojska vykouzlili tak (alespoň mediálně) vřelé přijetí? Pokusím se nabídnout nějaké vysvětlení.