Vítězem globálního kapitalismu jsou obří, gigantické nadnárodní korporace, poraženými jsou lidé, jako jsme my. A hlavně lidé, dělníci, pracující ve třetím světě v tzv. zónách volného obchodu, nebo ve španělštině se říká maquiladoras. To jsou moderní otrokárny. To jsou zóny, kde lidé nemají žádné práva. Pracují jako otroci. Bez sociálních práv, bez odborů, 16 až 18 hodin denně, často bez spánku. Když tam někoho zabíjí a v Mexiku se pravidelně stává, že se takové věci dějí, tak si toho nikdo ani nevšimne.

Prohráváme… no nakonec vyhrajeme

To je budoucnost, na kterou se připravme. Protože globální kapitalismus postupuje takovým způsobem, že i poslední bašty takového civilizovaného kapitalismu, který máme v Evropě (stále ještě máme, i když už byl pořádně profackovaný za poslední roky), tak i poslední bašty sociálního kapitalismu končí. Končí a globální kapitalismus to co zavedl v Hondurasu, v Indočíne, to co zavedl v mnoha zemích třetího světa, přináší v dárkovém balení i do Evropy. Přináší to prostřednictvím smlouvy – a tu zkratku si zapamatujte – TTIP.

Nevím na kolik je česká diskuze o této smlouvě silná, na Slovensku prakticky neexistuje, co je tragédie. Protože tato smlouva změní všechno, co v Evropě známe. Je to smlouva, která umožní americkým nadnárodním korporacím anebo nadnárodním korporacím, které sídlí v Americe, aby zkolonizovaly Evropu. Aby z nás všech udělali přesně to, co se jim podařilo udělat s pracujícími v Hondurasu, ve Střední Americe a v dalších částech světa – otroky. Už to pociťujeme. Už to pociťujeme i nyní a obávám se, že to bude jen a jen horší. Tento proces – nerad to říkám na půdě komunistů – tento proces prostě prohráváme. Prohráváme a obávám se, že to neskončí dobře, protože takové prohry, kdy prohrává velké množství lidí nakonec produkují revoluce… a potom opět vyhrajeme. Takže to zase není až tak zlé. Buďme optimisté.

„Veselejší fašismus“

Globální kapitalismus v ekonomice provázejí tři průvodní jevy: deregulace, privatizace a liberalizace. S každým z těchto jevů jsme se setkali v plné míře v divokých Klausových časech, ale potom i později už v rozděleném Československu. Privatizovalo se ve jménu velkého neoliberálního hesla, že stát je zlo. Stát je špatný vlastník, stát je škůdce, stát musí být vytlačený z ekonomiky, ze společnosti, odevšad. Božský trh, to je právě to, co nám vtloukají do hlavy 25 let od sametové revoluce a tady máme výsledek. Vláda oligarchů, vláda těch nejarogantnějších zbohatlíků, vláda opravdu lidí, kterým v konečném důsledku bude vyhovovat to, co se dneska děje na Ukrajině. Fašismus.

To jim bude vyhovovat, protože oni potřebují disciplinovanou pracovní sílu a potřebují mít právní prostředí, které jim zaručí soukromé vlastnictví a tržní prostředí. Čili takový model, který kdysi zavedl Augusto Pinochet, generál v Chile. Nemluvím o takovém fašismu, který tady zavedl kdysi Hitler, Mussolini, nemluvím o koncentrácích, do kterých byli posílání rasově nepohodlní lidé. Mluvím o takovém „veselejším fašismu“. To znamená, že my se budeme tvářit, že jsme svobodní, ano, tváříme se. Budeme si pěkně chodit domů z práce, sledovat ty televizní seriály, které nám americké korporace připraví, aby nás nějakým způsobem zabavili, no a potom těch 16 až 18 hodin denně budeme v práci pracovat za almužny, bez sociálních práv. Takový moderní fašismus. Toto potřebují ti podnikatelé a velkopodnikatelé dneska. A k tomu bohužel spějeme prostřednictvím neoliberálních a neokonzervativních ideologií, které se dějí ve jménu liberalizace, privatizace a deregulace.