Lotyšská Riga a estonský Tallin připomínají německá přístavní města a litevský Vilnius, to je takový malý Krakov, plný renesanční a barokní krásy, připomínající dobu, kdy byla Litva v konfederaci s Polskem největším státem tehdejší Evropy.

Tři pobaltské státy si už před sedmdesáti lety vyzkoušely, jaké to je přijít o svoji nezávislost, samostatnost a stát se součástí sovětské říše. A vidět desítky a stovky tisíc svých občanů mizet na Sibiři, nebo rovnou na popravištích.

Dnes po více než dvou desítkách let opět jakoby zázrakem nabyté svobody je Pobaltí součástí Evropy dokonce více než Evropa střední. Litva dokončila na počátku roku přičlenění Pobaltí do „eurolandu“, tedy té části Evropy, kde se dnes platí jednotnou evropskou měnou.

Pro nás tady ve střední Evropě je to až zahanbující pocit, vidět, jak se zdánlivě odlehlé a oproti nám pořád o něco chudší Pobaltí vypjalo k tak obdivuhodnému civilizačnímu výkonu, díky němuž jsou Lotyši, Litevci a Estonci součástí hospodářského srdce Evropy, zatímco my Češi si tady s tou naší korunou příštipkaříme.