Bylo by snadné dělat si v pozici českého voliče z Kalouskova ocenění legraci a zařadit se do obrovského zástupu těch, kteří v ministru Kalouskovi vidí ztělesněné zlo. Jenomže, a to je třeba hned na začátku poznamenat, ono je to celé trochu složitější. Naprostá většina lidí označuje ministra Kalouska za zloděje, avšak jen hrstka z nich má na tak vážné morální obvinění právo.

 Jestliže se ministr Kalousek zasadí za snížení nebo zrušení té či oné sociální dávky, nejde o krádež. Neexistuje nic jako právo na sociální dávku - protože neexistuje žádné právo na peníze někoho druhého. Všechny peníze, jež stát plnými hrstmi rozhazuje, nejprve ukradl daňovým poplatníkům. Pouze čistí daňoví plátci jsou těmi okrádanými a pouze oni mohou na ministra Kalouska křičet a nemít přitom máslo na hlavě. Hordy odborářů, strachující se o přídavky na děti nebo o příspěvek na bydlení, kupříkladu, v takové pozici, aby mohli někomu nadávat do zlodějů, rozhodně nejsou.

 Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že na nákladech krize se mají podílet její viníci. Ovšem produktivní občané, jimž se stát dobývá do jejich peněženek, viníky současného stavu veřejných financí nejsou. Z jejich peněz byla dosud hrazena marnotratná sociální politika, a dnes to mají být opět hlavně oni, kdo se musí obětovat a sáhnout do své kapsy ještě hlouběji? Sociální politika je prováděna ve prospěch početného, voličsky významného zástupu občanů, kteří si vybrali život v závislosti na státní záchranné síti, jež je však nesmyslně hustá a zachytí i toho, kdo není nijak postižen skutečně fatální nepřízní osudu. Tito lidé si zvykli na státní pomoc, zvykli si nemyslet na budoucnost, rozhodli se žít okamžikem a rezignovat na odpovědnost za svůj vlastní život. Oni jsou těmi, v jejichž údajném zájmu stát rozhazuje cizí peníze. Nikoliv ti, kteří se snaží odkládat svou spotřebu, jsou ochotni nést riziko, a pokoušejí se svůj život rozumně plánovat.

 Ocenění a chválu by si zasloužil takový ministr, který by si za cíl své politiky vybral posunout den daňové svobody co nejblíže k 1. lednu. Programem takového politika by nebylo pouhé vylupování kapes, ale skutečně promyšlené odstátňování, rušení zbytečných a škodlivých úřadů, odstraňování zhoubných regulací a nespravedlivých dotačních programů.

 Nečasova vláda samozřejmě není pravicovou, a ministr Kalousek do ní skvěle zapadá. Program, jehož středobodem by bylo skutečně smyslupné snižování deficitu, které by ozdravilo státní finance a přitom by neznamenalo okrádání produktivních lidí, by musel být programem celé vlády a ne pouze jednoho jediného ministra. Dokud si lidé nezvolí ve volbách skutečnou pravici, vztah státu ke kapsám daňových poplatníků se nezmění. I když si stát náhodou uvědomí, že jeho dluhy se dříve nebo později budou muset zaplatit, za současné ideologické reality budou vždy produktivní občané těmi prvními, na koho bude uvalen jimi nezvolený závazek podílet se na snížení dluhu svými penězi.