V České republice pobírají podle loňských údajů minimální mzdu 3% zaměstnanců, asi 115 tisíc lidí (1% české populace). Ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marxové (ČSSD) se na podzim podařilo prosadit navýšení minimální mzdy o 11% tak, že od ledna činí 11 000Kč. Přesto na nás průměrně jednou měsíčně vyskakují zprávy se šokujícím sdělením, že Česká republika má stále jednu z nejnižších minimálních mezd v EU. Na druhou stranu jsme se nedávno mohli dočíst informaci, že máme nejnižší nezaměstnanost v EU.

Když se podíváme na statistiku, která ukazuje úroveň minimální mzdy od začátku 90. let, pochopíme jednoduchý politický princip - když je u moci pravice, minimální mzda zůstává na stejné úrovni, když je u moci levice, minimální mzda se pravidelně rok co rok zvyšuje. Zní to velmi pozitivně, vypadá to, že se tím zlepšují podmínky zaměstnanců a trh práce, navíc na tom budou socialisté sbírat spoustu bodů před volbami, protože komu by se nelíbilo, že nejhůře placení zaměstnanci (opakuji, že jsou to 3%) si přilepší. Je to ale opravdu přilepšení? Není skutečnost docela jiná? A nejsou lepší recepty, jak pomoci zaměstnancům?

Pokud jde o průměrné měsíční výdělky, jsme coby ČR hluboko v druhé (chudší) polovině zemí EU. Na prvním místě (tedy s nejvyšším průměrným výdělkem) se dlouhodobě drží Dánsko. Jenže... Dánsko nemá stanovenou minimální mzdu, stejně jako naše sousední Rakousko, kde si lidé průměrně vydělají čtyřikrát více, než v Česku. Podobné platy jako v Rakousku se dostávají zaměstnancům také ve Finsku a dokonce ve Švédsku, ke kterému levicoví politici velmi často vzhlíží a které ovšem minimální mzdu taktéž negarantuje. Zato Francie, chlubící se jednou z nejvyšších minimálních mezd, se momentálně potýká s rekordní nezaměstnaností, přesahující 10%, a rozhodně se nedá říci, že by patřila mezi země nabízející nadprůměrné platové podmínky.