Výběrové řízení na rozšíření jaderné elektrárny Temelín oficiálně nevede vláda, parlament, levice, pravice, ODS nebo ČSSD, nýbrž společnost ČEZ. To ona vyloučila ze hry francouzskou Arevu, to ona drží v šachu americko-japonský Westinghouse i česko-ruské Konsorcium MIR.1200. Proč se tedy Hillary Clintonová za účasti médií nevydala lobbovat do sídla ČEZu? Proč hovořila s údajně „bezvýznamnými“ politiky? Patrně proto, že jejich prsty jsou delší, než sami přiznávají. Ostatně o Temelínu již jednali i s představiteli Francie a Ruska. A ani při návštěvě paní Clintonové neutrousili, že vážila dalekou cestu zbytečně, případně že si spletla dveře – a oni žádný vliv na výsledek výběrového řízení opravdu, ale opravdu nemají…
Pokud nám špičková americká politička naznačila, že klíčové verdikty padají v kancelářích předsedů ODS, TOP 09 a ČSSD, Petra Nečase, Karla Schwarzenberga a Bohuslava Sobotky, přijal bych se zaťatými zuby, kdyby fascinující tendr rovnou rozlouskla vláda nebo parlament. Snad bychom se nějak vyrovnali i s krutou pravdou, že pohádkám o expertním, nikoli politickém rozhodování odzvonilo. Dodatečně bychom také mohli legitimizovat legendární prázdninový dýchánek politiků a podnikatelů, včetně manažerů ČEZu, ve sluncem zalitém Toskánsku. Kde jinde než na jachtách, večírcích a v luxusních vilách mají důležití poslanci ladit s byznysmeny své postoje, viďte?
Jenže celý vztah byznysu a politiky je složitější. Jedni mají peníze a druhým patří moc vzešlá z voleb. Obě skupiny se bez sebe neobejdou. Podnikatelé potřebují zakázky, které pomáhají dohazovat politici. Politici potřebují aspoň drobné z kapes podnikatelů. Karel Schwarzenberg před časem mluvil o tom, že se ČEZ, ze dvou třetin vlastněný státem, podílí na financování snad všech stran, a svá slova dodnes nevzal zpět. Nikdo se však kupodivu nebouří, naopak je ticho po pěšině.
Firmy potřebují vydělávat a je jim vcelku jedno, jestli se koloběhu peněz účastní dolary, rubly nebo eura. Proto nechají o rádoby detailech spolurozhodovat politiky. Vyslankyně Westinghausu Hillary Clintonová se proto obrátila na tuzemské – politické – vyslance ČEZu. Jen si přitom mohla odpustit přeslazené fráze o tom, že „Česko si zaslouží nejlepší a nejbezpečnější technologii, nejlepší cenu a pracovní příležitosti“ a že „Westinghouse vše nabízí“. Vždyť si tu kvalitu – a můžeme pitvat, v čem převyšuje ostatní dvě nabídky – přece zaplatíme.
Hillary Clintonová také ve své vemlouvavé řeči označila Českou republiku za jednoho z nejpevnějších amerických partnerů v Evropě. Budiž, nelze popřít, že vlády, v nichž je Karel Schwarzenberg již šestým rokem ministrem zahraničí, se o tuto pověst starají, bez ohledu na domácí veřejné mínění – zde narážím například na hrátky s americkou radarovou stanicí. Proč ale pak sem spojenci z Washingtonu jezdí prakticky jen, když jde o peníze, o multilaterální jednání, jako je summit Severoatlantické aliance, nebo o pohřeb státníka celosvětového renomé?
Paní Clintonová rozmetala poslední zbytky našich iluzí hned na několika frontách. Dobře nám tak. Aspoň jsme se dovzdělali v diplomacii a zlehka si posvítili na zákulisí politiky a byznysu. Snad není troufalé nyní po českých politicích chtít, aby s námi hráli o trochu otevřenější hru. Když to hodně přeženu, ať si rozhodují, o čem chtějí, ale ať nám nevěší bulíky na nos. A ať se čelem postaví i k takovým podezřením, jaká vznesl směrem k partajím a firmě ČEZ Karel Schwarzenberg.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
autor: rozhlas.cz
