Do posledního okamžiku by se rozdal. Pro rodinu, pro přátele, pro společnost. Nepochybuji o tom, že měl spoustu nepřátel, ale skoro nikdo se k tomu nechtěl přiznat. Vždyť Šabata byl ke všem tak vstřícný! Také jej zdobila pečlivost. Když měl nedávno sehrát vedlejší roli v jakési reportáži brněnské televize, několik dnů se na to důkladně připravoval.
Jaroslav Šabata nebral nic na lehkou váhu. I běžná korespondence s ním připomínala výměnu statí a esejů. Vyjadřoval se ze široka, ale strukturovaně. Disciplinovanost se mu jistě hodila už coby reformnímu funkcionáři KSČ, bez kterého by bylo Pražské jaro v osmašedesátém výrazně chudší. Ani porážka jej nezlomila. O skupině, jež KSČ odvrhla, nehovořil jako o straně vyloučených, ale jako o straně budoucnosti. A hned se jal sepisovat politický program. On se vlastně celým životem propsal. Do historie vstoupil dopis vězně svědomí Šabaty generálnímu tajemníkovi KSČ z roku 1973. Po návratu na svobodu se dočkal poučení, že psát z lochu Husákovi a nabízet mu dialog je pro politického vězně něco velmi nepatřičného. Šabatovi náleží také autorství celé řady dokumentů Charty 77. Stál u vzniku Hnutí za občanskou svobodu a jeho manifestu Demokracii pro všechny, který nabídl srozumitelnou programovou alternativu vůči normalizačnímu režimu. Hlásil se k demokracii, politickému pluralismu, evropské integraci, zdravému životnímu prostředí, požadoval novou ústavu, ale vymezoval se třeba též vůči militarizaci společnosti. Později se Jaroslav Šabata doslova vyřádil na programech Občanského fóra a sociální demokracie. Jako stratég se uplatnil i v porevolučním parlamentu a české vládě Petra Pitharta.
Mnozí Jaroslava Šabatu pokládali za politického romantika. Koneckonců, romantika se odrážela i v jeho vztahu k věznění. Bral je jako součást života a svojí politické cesty. Často odkazoval na výrok, který pronesl S. K. Neumann v souvislosti s dobou, kterou sám strávil ve věznici na Borech, a v kterém se praví, že „ s českou politikou by to bylo mnohem lepší, kdyby se její reprezentanti méně báli vězení...“
Když Jaroslav Šabata za totality popisoval svoje pojetí chartismu, tvrdil, že téma lidských práv je základní politické téma a že osou zápasu za lidská práva v našich podmínkách je úsilí o obnovu občanských práv a demokratických politických svobod. Počátkem roku 1978 vyvolal Václav Benda debatu o Chartě jako paralelní polis. Proti této vizi se Šabata ohradil, poněvadž rozhodně nepovažoval prostředí kolem totalitní státní moci za polis. Šabata se snažil pochopit Bendovu představu v souvislosti s tím, jak se křesťanské kruhy uvnitř disentu považovaly za jakousi diasporu uprostřed sekularizované společnost. Disent však byl podle něj disentem proto, že všemi svými kroky, svými výzvami a kritickými rozbory věcí veřejných uprostřed společnosti občanskou společnost obnovoval. Svou distanci vůči filozofii paralelní polis chápal jako distanci vůči nejhoršímu ze špatných disidentských sklonů - sklonu odsuzovat občana ne-disidenta, protože nelámal kopí s režimem na disidentský způsob.
Za povšimnutí rovněž stojí, jak vytrvale se Jaroslav Šabata zasazoval o přátelské vztahy s Němci. Snad vlivem sudetského kraje, v němž se narodil, snad vlivem částečně sudetské rodiny, snad vlivem oblíbených německých autorů a politických teoretiků. Podstatné je, že se Šabata ani v levicovém proudu disentu, ani později v řadách ČSSD nebál ostře prolamovat vyhraněné protiněmecké názory a důrazně naopak hlásal myšlenku vzájemného porozumění a co nejlepších česko-německých vztahů, které by byly dobrým základem pro konstituování pevného, silného a plodného středoevropského politického prostoru.
Když „Vůdce“, jak Jaroslava Šabatu, obdivovatele Bohumila Šmerala a Tomáše Masaryka, ocejchovala v hlavičce na něj vedeného spisu Státní bezpečnost, hovořil o svém osobním krédu, poukazoval na to, že demokracie není jen krotká správa věcí každodenních, ale také svět občanských rizik, občanské odvahy a statečnosti. Milan Uhde popsal „Šabatovu pravdu“ jako spojení vášně, víry, znalosti, laskavosti, tolerance a věrnosti. Tak jsem ho za nějakých osmnáct let dlouhých debat a rozsáhlých dopisů poznal i já. Když už jsem zmínil naši korespondenci, musím konstatovat, že i Šabatovy e-maily by šlo vydat knižně. Skoro se až stydím, jak ledabyle jsem s některými nakládal.
Dovolím si nabídnout malou ochutnávku z jednoho, který mi přišel předloni. Jaroslav v něm napsal: „Mylná je představa, že hlubokou krizi unilaterálního formátu světa prosazovaného Spojenými státy po rozpadu bilaterální struktury světa překonává orientace na světovou multilateralitu. Reorientace mezinárodních vztahů na základě respektu ke všem mocenským centrům je nepochybně pokrokem v zápase o mírové uspořádání světa, ale nemůže představovat programatické jádro univerzalistického směřování sociální demokracie 21. století. Jádrem přechodu k demokratickému světovému řádu je vnitřní demokratická proměna všech regionálních segmentů světového společenství… I z tohoto hlediska je zřejmé, že jakákoli představa o zbytečnosti důrazu na demokracii je pro pochopení pravé identity sociální demokracie zavádějící. Chci zdůraznit klíčový význam hlasů, které vyzvedávají nutnost probudit v sociální demokracii odhodlání vymanit se z partokratického a marketingového pojetí strany. Není těžké rozpoznat, že vnitřní logika tohoto poněkud depolitizovaného způsobu politického myšlení se pojí k mělce strukturovanému národně-sociálnímu myšlení. Stále víc se mně proto nabízí strategie, která by směřovala k ustavení platformy jako formace realizující středoevropskou spolupráci sociálních demokratů; z logiky věcí by mělo jít o platformu s česko-slovenským jádrem. Jejím praporem by zřejmě mohly být dva klasické dokumenty: disidentská Pražská výzva z roku 1985 jako výraz Helsinek zdola a Pařížské charta pro novou Evropu z listopadu 1990 jako výraz Helsinek shora.“
Zde můžeme citát ukončit a dodat, že přesně takový Jaroslav Šabata byl. Přemýšlivý, eklektický, stále něco nového vymýšlející. Bylo ho všude plno, musel hýbat dějinami, stůj co stůj. Docela mu to šlo. A co nestihl, budeme muset odpracovat za něj. Směr už nám Jaroslav Šabata určil.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
